Ondřej Neff

Podzim máme podle kalendáře už týden, jenže léto se drží zuby nehty a podle předpovědi nám ještě vydrží. Má to mnoho důsledků, na zahrádce nenastal zimní klid.

O víkendu jsem byl na Světu knihy v Plzni. Byl jsem tam před lety, tentokrát poprvé v místě Depo2015. Je to hned vedle nádraží a kousek od pivovaru.

Do Ameriky jsem se poprvé podíval před 30 lety. Do Ameriky, tím chci říct do USA, tak se to vžilo za dob minulých. Dívali jsme se za obzor a tam někde byla Amerika.

Vědci odhalili na dně oceánu záhadnou zlatou kouli, čtu ve zpravodajství. Taková zpráva mě nemůže ponechat ve lhostejné náladě slunečného podzimu, který tak připomíná léto.

Kousek od nás byla prázdná parcela, pejskové na ní měli eldorádo. To skončilo. Než by řekl švec, objevila se na parcele základová deska a začalo se stavět.

Ve středu přistála na měsíčním povrchu indická sonda Čandraján, v pořadí toho jména třetí. Jednička dopadla na měsíční povrch natvrdo, už v roce 2008.

Zprávu zaznamenali jen pozornější čtenáři vědeckých sekcí v médiích: v americkém výzkumném středisku Fermilab probíhá experiment nazvaný Mion g-2.

S internetem jsem žádné námluvy dělat nemusel, to byla láska na první pohled, Francouzi tomu říkají „coup de foudre“, úder hromu.

K příhodě došlo v čínském městě Čcheng-tu na mezinárodních univerzitních závodech v lehké atletice. Běžela se stovka žen. Konal se závod na sto metrů.

Dnes vám nabízím malý myšlenkový experiment. Bude trochu náročný na představivost, ale fakt jen maličko. Výchozí situace je jednoduchá.