Ondřej Neff: Smutek
Lámal jsem si hlavu, jak vyjádřit vyznění mého dnešního povídání. Nepřišel jsem na nic lepšího, než je prosté slovo smutek. O co jde? Možná, že to zaznamenali i posluchači mimo Prahu. Zčistajasna se rozpadla obří socha nazvaná Rovnováha sochaře a architekta Josefa Klimeše. Na pravobřežní straně Barrandovského mostu stála v Praze od roku 1990.
Byl to skutečný obr. Šest metrů vysoký s patnáctimetrovým rozpětím, jako ohromná betonová vlna. Působila ale dojmem lehkosti, jako kdyby ve větru vlál hedvábný šál. Už loni odborníci hlásili, že to s betonovou Rovnováhou vypadá špatně. Udělali kolem toho plůtek, aby tam nikdo nelezl.
No a minulý pátek ráno upadlo jedno její rameno a brzy na to šlo k zemi druhé. Naštěstí se nikomu nic nestalo. Hrůza pomyslet, co by se stalo, kdyby… no, prostě pod ní vede cyklostezka. Autora to mrzet nebude, už osm let není mezi námi. Otázkou je, co s tím dál. Tím se bude zabývat někdo jiný.
Bádal jsem na internetu, jestli se někdy stalo, že by se v Praze takhle sama od sebe zhroutila socha. Ale zase na druhou stranu, Rovnováha byla svým pojetím a rozměry unikátní umělecké a technické dílo. Nejspíš vás napadne totéž co mě, když jsem o tom v pátek četl: nedalo se tomu nějak zabránit? Když to odborníci zjistili, nešlo to opravit?
Ona ta socha vážila třicet tun. Sám autor na svém webu vzpomínal, jak ho odborníci varovali, že je to nerealizovatelné. Třicet tun! Dovolte Klimeše z jeho webu citovat:
„Komunisti psali, že je to mrhání materiálem, kterej je nedostatkovej. Opozice psala, že je to bolševická megalománie. Oba tábory se shodly, že se to nemělo dělat. Pravda je, že v dnešní době by to nebylo možný udělat,“ uzavírá Josef Klimeš svoji vzpomínku.
Bolševická megalománie! Původně to měl být Most Antonína Zápotockého a stát u něho měla obrovská Zápotockého socha. Architekt Filsak ale přizval ke spolupráci právě Klimeše a podařilo se prosadit toto velkolepé umělecké, ale i technické dílo. Proč nevydrželo déle než šestatřicet let? Špatná technologie? Nedostatek údržby? Čert ví, jak se říká lidově. Jisté je, že se Rovnováha rozpadla a u mostu zbude pahýl, až se podaří trosky odstranit.
On ten pahýl bude svým způsobem taky socha, taky pomník. V dnešní době by to nešlo udělat, smutnil Klimeš. Prý se uvažuje o replice. Dočkáme se? Dnes, kdy není možné ani opravit životně důležitý most? Vše je nastaveno tak, aby nic nešlo. Takže ten pahýl bude vhodný artefakt, přirozenou cestou vzniklá socha. Mohla by se jmenovat Smutek.
Autor je vydavatel internetového deníku Neviditelný pes
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
