Ondřej Konrád: Zavřete oči, Foldyna odchází

25. únor 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Jaroslav Foldyna odchází z ČSSD

Je sice fakt, že leckterým dnešním gymnazistům neříká datum 25. února nic, případně ho mají za konec druhé světové.

Čtěte také

Nicméně skoro šedesátiletý český politik, trávící přesně půlku života v řadách umírněné levice, sociální demokracie, a chvíli předtím ještě kandidující na členství v levici totalitní, tedy v KSČ, by takovou mezeru v historii mít neměl.

A těžko tedy dlouhodobému vnitrostranickému rebelovi Jaroslavu Foldynovi necvrnklo, že si k slavnostnímu odchodu ze strany vybral právě výročí Vítězného února. Jenže kdo v tom snad hledá smysluplnou symboliku, ten se nejspíš nahledá.

Různé druhy marxismu

Zato nalézt důvody, proč musí být s tímto krokem spokojen jak on, tak přinejmenším současné vedení ČSSD, ne-li většina ve straně, je velice snadné. Ovšem vypočítat je by daleko přesáhlo rozsah tohoto komentáře.

Čtěte také

Z Foldynových stále divočejších výroků za poslední dva tři roky se přitom mohlo snadno zdát, že dokonce usiluje o vyloučení. Toho se mu vloni na podzim také málem dostalo, ale nakonec se musel předseda Hamáček smířit s tím, že mu pražská organizace učinila drobný naschvál a Foldynu ve straně podržela.

Ale severočeský zastupitel do vlastních řad tepal neochvějně dál. Do cizích by si toho také od něho takřka nikdo nevšímal. A pan Foldyna evidentně stojí o pozornost. Rád bývá viděn. Třeba na sociálních sítích, jak tluče do boxerského pytle a říká přitom cosi rozhodného. Nebo v celostátních médiích, když fyzicky doráží na aktivistu protestujícího proti pražské návštěvě motorkářského gangu ruských nacionalistů.

Určitou skupinu mladších spolustraníků klidně označí za „neomarxistickou pakáž“, sám pak se hlásí k „marxismu tradičnímu“. Co si pod tím představit, čert ví. Snad marxismus leninský? Jeho politický guru Miloš Zeman, kterého Foldyna stále ČSSD předhazuje a sám jej například okamžitě poslechl, když po volbách 2017 rozčarovaně skládal stranické funkce a prezident ho za to pokáral, se ovšem k nějakému tradičnímu marxismu určitě nemá. Nicméně po tomto úterku se spolu ocitnou v jednom pytli bývalých sociálních demokratů. Ještě třeba s Jiřím Paroubkem.

Quo vadis?

Čtěte také

Ale zpět – i když se tedy zdálo, že Foldyna touží po vyloučení, možná pod dojmem výpadku Klause juniora z ODS, který ale měl pro vyloučeného jen krátkodobý efekt, nakonec přece jen odchází sám.

Poté co k tomu stejnému vyzval jemu nemilé místopředsedy a ministry Maláčovou a Petříčka, jinak že tedy bouchne dveřmi on. A nic jiného mu také nezbylo. Co kdyby ho zase, sakra práce, nevyloučili? Tak tedy v onen památný den odchází.

A zbývá otázka, kam případně přichází. Plynout totiž ve sněmovně dlouho sólově asi chtít nebude. Budou ale mít například Tomio Okamura nebo Klaus mladší zájem o sebestředného a nepředvídatelného poslance, který za sebou nemá zástup oddaných voličů? Jak víme ze severočeské prohry v komunálních volbách. Za kterou podle Foldyny nemůže jeho buňka, ale předsednictvo strany.

Ondřej Konrád

No, lehké by to s ním neměli ani komunisté. Tím jsou ovšem možnosti vyčerpány. Tedy parlamentní. Ještě je tu totiž neparlamentní Dělnická strana sociální spravedlnosti. A s předsedou Vandasem si Foldyna aspoň v něčem rozumět i dokáže.   

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio