Ondřej Konrád: Vedlejší efekty sporu o šátek
Jiří Šlitr kdysi v recitálu Ďábel z Vinohrad instruoval publikum, jak se zachovat v případě požáru, a vedle různých zábavných absurdit říkal také: „Nikdo se nesmí modlit nahlas, aby tím neurážel ateistický smýšlení přítomnejch pohanů.“
A lidé se bouřlivě smáli. Skoro půl století poté by se skladatel a svérázný komik divadla Semafor zřejmě značně divil, že se z výborného jevištního vtipu stala da facto realita, svým způsobem téměř politikum s podivnými rysy. Jak se ukázalo u odvolacího soudního řízení, ve kterém dívka původem ze Somálska požadovala odškodnění od střední zdravotnické školy, jejíž ředitelka ji zakázala nosit muslimský šátek hidžáb.
Diskuse i metodická pomůcka
Před čtyřmi roky rozpoutaná kauza byla svého času médii i částí veřejnosti dost probírána (šlo v ní původně o dvě studentky, ale druhá se pak na soud neobrátila), které měly být ochotné šátek sundávat z hlavy toliko při praxi v nemocnici, ale nikoli při běžném vyučování.
Z toho vyvstal hned po zahájení školního roku problém a dívka, možná pod tlakem rodiny, studium ukončila. A následně školu žalovala. Soud pak letos v lednu konstatoval, že dívka nedodala škole všechny listinné náležitosti, studentkou se tudíž nestala, a tak ani nemohla být diskriminována. Takže se k podstatě problému soud nevyjádřil. A verdikt potvrdilo toto úterý také odvolací řízení.
Mezitím, jak už řečeno, běžela živá diskuse na téma šátků ve škole a ministerstvo dokonce vydalo metodickou pomůcku, podle níž by ve školních řádech neměly být paušálně zakazovány jakékoli pokrývky hlavy s výjimkou případů týkajících se bezpečnosti a ochrany zdraví v jasně určených situacích.
Zněly hlasy tolerantnější i podstatně méně vstřícnější. Ty druhé s rétorikou cele protimuslimskou a s varováním, že šátkem ve škole to začíná a praktikovaným právem šaríja končí. A že je hidžáb vůči ostatním urážlivý.
Jako za druhé republiky
Čímž jsme ovšem u onoho Šlitrova někdejšího vtipu a tedy u absurdity. Nad čím by se snad ještě dalo pousmát. Dokonce i nad tím, že se při obou soudních líčeních zpívala z publika česká hymna.
Ale úsměv mrzne při pohledu na hnutím Naštvané matky zveřejněnou fotografii dívčiny advokátky s textem: „Prohlédněte si tuto tvář. Tak vypadá advokátka, která aktivně podporuje islamizaci.“ A to nejen oné právní zástupkyni připomnělo dění za druhé republiky mezi Mnichovem a 15. březnem 1939.
Jistě lze chápat obavy veřejnosti po četných krvavých atentátech džihádistů, a to, že jsou někteří lidé zmatení. A snad i, že někdo neumí odlišovat násilné fanatiky od osob mírumilovných, jichž je ovšem v muslimském světě mnohonásobně víc. A že někdo nemá cit nejen pro odlišné vyznání, ale také pro jiný kulturní návyk, kterým nošení šátků rovněž je.
Ale rozhodně nelze přijmout rysy fanatismu, jaké nyní ukázaly Naštvané matky. Jejichž mluvčí paní Hrindová kdysi opustila Žilinu kvůli vzrůstajícímu nacionalismu za éry tamního primátora Sloty. A na tuhle absurditu by byl i semaforský humor už krátký.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.