Ondřej Konrád: Sbohem, prasečáku!
Už několikrát byla v minulosti reálná naděje, že se najde důstojné řešení pro prostor, kde byl v srpnu 1940 protektorátními úřady zřízen nejprve kárný a pracovní tábor pro ty, kdo nebyli schopni prokázat zdroj obživy a také pro kočovníky, o dva roky později už tábor sběrný, soustřeďující Romy.
Až do května 1943 jím prošlo přes třináct stovek Romů, mužů žen i dětí. 327 jich zahynulo přímo v táboře a přes pět set skončilo v Osvětimi. Řeč je samozřejmě o Letech u Písku; druhé podobné zařízení bylo tehdy ještě v Hodoníně u Kunštátu a odhaduje se, že nacisté dohromady zlikvidovali 90 procent českých Romů.
Po válce a ani v následujícím období nikdo významněji tuto temnou součást protektorátní historie moc nepřipomínal a tak v 70. letech mohl více méně potichu vzniknout přímo na místě tábora v Letech velkokapacitní vepřín.
Několikrát skoro
Který přešel po roce 1989 do soukromých rukou, ale zároveň se teprve tehdy začalo veřejně poukazovat na fakt, že je takřečený „prasečák“ na nešťastném místě a mělo se v tomto směru něco podniknout.
Nedaleko bývalého tábora sice vznikl roku 1995 památník, jehož odhalení byl přítomen prezident Václav Havel, ale následné četné pokusy vepřín vykoupit a zbourat vždy na něčem ztroskotaly a zdálo se, že se do rázného řešení žádné politické reprezentaci jakoby nechce. Blízko záměru už stála před deseti lety Topolánkova vláda, ale ani tehdy to nevyšlo. Kabinet vycouval s odůvodněním nedostatku financí.
Až teprve v těchto dnech odcházející sbor ministrů nepovolil a i když věděl, že nejde o všeobecně podporované opatření, ba dokonce mnohými spoluobčany považované za vyhazování peněz, domluvil se o výkupu s firmou AGPI, konec konců už poněkud unavenou neustálými aktivistickými protesty a poukazováním na to, že chová prasata na pietním místě.
Historický zápis
Sobotkova vláda tak učinila přes to, že když se letos na jaře začala dohoda rýsovat, vyjádřil se k ní negativně prezident, podle něhož mají zemědělské a potravinářské podniky fungovat bez zbytečných překážek. A padaly také námitky vůči výši částky ze státní pokladny za podnik, který nemá zdaleka cenu, jakou majitelé žádají. Ti zase hovořili o ztrátách během doby, než spustí provoz vepřína na jiném místě.
A nepochybně bude i nyní jeden z absolutně poslední činů končící vlády kritizován. Ale zároveň jistě i brzy zapomenut, a se zbouraným prasečákem se smíří i ti, kteří by Romům, jimž tak ovšem důsledně neříkají, rozhodně v ničem vstříc nevycházeli.
Ironií osudu jsou dost možná mnozí z nich voliči hnutí náchylného podporovat vládu střídající Sobotkův kabinet. Který zase vyřešením ostudného problému vlastně vstoupil do historie.
