Ondřej Konrád: Prezidentovi by menšinová vláda konvenovala

02846611.jpeg
02846611.jpeg

Ačkoliv překvapení není vyloučeno, zdá se, že ČSSD, TOP 09 a KSČM dodrží, co nyní slibují a dolní parlamentní komora bude rozpuštěna. Což míní podle svých slov respektovat prezident. Otázkou je jen, ve kterém termínu by se konaly mimořádné volby.

Miloš Zeman v rozhovoru pro páteční vydání komunistického periodika Haló noviny zmínil data 25. a 26. října, za nimiž ovšem následuje pracovní volno státního svátku a lze si představit, že někteří voliči raději než k urnám zamíří na prodloužený víkend. Můžeme jen doufat, že se lidé však budou chtít podílet na rozhodování nejbližší budoucnosti země.

Co je zajímavější: deníku Zeman zároveň řekl, že se KSČM přibližuje podílu na vládě. Zatím však by se tak mělo stát nepřímo, neboť by strana podle něho měla projít jakousi čtyřletou mezifází, v níž by tolerovala menšinovou vládu sociální demokracie. Vznik jednobarevné vlády opřené o komunisty vzápětí připustil i předseda sociálních demokratů Bohuslav Sobotka. Je ovšem skoro zbytečné dodávat, že se tak může stát jen v případě poměrně vysokého vítězství ČSSD a také dostačujícího počtu mandátů KSČM.

Nového na tom není vlastně nic. Jiří Paroubek počítal s podporou komunistů už v roce 2006, ale potřebný počet křesel ve sněmovně neměl a právě Miloš Zeman stál za pozdějším odchodem dvou poslanců z klubu ČSSD, což umožnilo vznik Topolánkovy vlády. Nicméně doporučení, jak se mají obě levicové strany po volbách zařídit, je od prezidenta státu něčím novým. Stejně jako jeho výzva komunistům k přípravě na vstup do vlády. Ale když je řeč o novinkách, pak je třeba poznamenat, že Zeman nepřekvapuje myšlenkou na jednobarevnou vládu. Takovou přece vedl v letech 1998 – 2002, opřenou o opoziční smlouvu s ODS. Že by i dnes vítal vznik menšinového kabinetu má jasný důvod – on sám by v takovém případě měl značný vliv na výkonnou moc. Na rozdíl od situace, kdyby vznikla vláda nějaké koalice s pohodlnou majoritou ve sněmovně.

Odhlédneme-li od reakcí pravicových politiků, kteří dle očekávání varují před otevřeným spojením sociální demokracie s komunisty a pobuřuje je, že k němu nabádá prezident, pak stojí za povšimnutí, že Zeman ve své úvaze opomněl vlastní stranu SPOZ. Jako kdyby nepočítal, že se dostane do sněmovny. Jinak ale pobídka k těsnější spolupráci ČSSD s KSČM jistě padne na úrodnou půdu. Komunisté sice ústy předsedy Vojtěcha Filipa upozorňují, že jsou suverénní stranou, a jak se zachovají, záleží na jejich orgánech. Podpora od silného, přímo zvoleného prezidenta jim ale jistě dělá dobře.

A uvnitř ČSSD Zemanovo prohlášení také bude rezonovat, přestože je strana pořád vůči tandemu s komunisty opatrná. Ale vzpomínka na kabinet výhradně vlastních ministrů zůstává jistě živá. I když si sociální demokraté nejsou jisti, jak by množství lukrativních postů obsazených KSČM, které by musely být daní za podporu menšinové vlády, přijala širší veřejnost. V ní má dnes levice na vrch, ale jak se ukázalo v prezidentské volbě, národ je stále rozdělen na přibližně stejně velké tábory. A zda je společnost už smířena se silnější rolí KSČM, to je otázkou, na kterou mohou dát odpověď právě volby. Aby do kampaně kráčeli sociální demokraté s otevřenou deklarací plánované spolupráce s nereformovanými komunisty, si zatím neumíme představit. Mohlo by to nakonec být kontraproduktivní. Jak se o tom přesvědčil už zmíněný Paroubek před sedmi lety.