Ondřej Konrád: Právo na obranu máme dávno
Když se před třemi lety odehrál teroristický útok na berlínském vánočním trhu, bylo to skoro za humny.
Čtěte také
A ministerstvo vnitra na to reagovalo návrhem ústavního zákona povýšit právo použít legálně držené zbraně k zajištění bezpečnosti republiky. Což vzhledem k následné volební kampani, v níž jsme mohli spatřit resortního ministra Chovance se zbraní v ruce, vyhlíželo jednoznačně. Když máme asi 300 tisíc držitelů zbrojních průkazů.
Poloautomatiky nedáme!
Obě parlamentní komory ale byly proti, a tak Chovanec aspoň bouřil vůči jinému návrhu – evropské směrnici o kontrole zbraní. Velmi zjednodušeně: směrnicí se většina poloautomatických zbraní přesouvá mezi zakázané, stejně jako určité speciální zásobníky střeliva. A šlo rovněž o reakci, tentokrát Evropské komise, a to na strašlivou střelbu v pařížském klubu Bataclan.
Čtěte také
Tuzemští zastánci liberálnějšího přístupu však namítali, že to nepřinese kýžený efektivnější boj proti nelegálnímu držení zbraní, obchodování s nimi, a tedy terorismu, a směrnice naopak míří proti těm, kteří dělají všechno podle regulí. V navazující diskusi argumenty obou stran jen narážely na stěny. I když letos v dubnu, pouhý měsíc po masakru v mešitách města Christchurch, přijal novozélandský parlament přísnější pravidla k držení zbraní.
To se stalo ale mnohem později, než Česká republika – už v srpnu 2017 – podala proti implementaci zmíněné směrnice žalobu k unijnímu soudnímu dvoru. Ten zatím rozsudek nevydal, nicméně jeho generální advokátka na jaře doporučila, aby byla česká žaloba zamítnuta: nová směrnice neporušuje vlastnické právo, které totiž může být ve veřejném zájmu za zákonných podmínek omezeno. A v unijní legislativě nadto neexistuje žádné základní právo držet zbraň.
Na kance dál v klidu
To samozřejmě není ani v české ústavě. Respektive v přináležející Listině základních práv a svobod. Ale tam by se mohla usadit věta o právu bránit sebe i jiné se zbraní. Ovšem dle podmínek stanovených zákonem.
Čtěte také
Návrh skupiny senátorů reflektujících, že petici proti oné evropské směrnici podepsalo více než sto tisíc osob, zatím prošel prvním projednáváním. Jaké má reálné šance na přijetí těžko říct, ale zdá se, že úplně malé nikoli. I když se leckomu musí jevit přinejmenším nadbytečně.
Vždyť pokud někdo kohosi nedej pánbůh třeba zabije, bude se muset tak jak tak prokázat, že šlo o obranu sebe nebo někoho dalšího a jiné řešení nebylo. A „nutnou obranu“ trestní zákoník přirozeně zná.
Zatímco zastánce svobody vlastnit poloautomatické, tedy samonabíjecí zbraně nejspíš senátorský návrh zklame. Protože jestli Evropský soudní dvůr českou žalobu odmítne, musíme směrnici prostě přijmout. Jako ostatní. I když budeme moct podle Listiny práv a svobod vzít na nějakého případného útočníka vidle.
Anebo je pro příznivce bleskově olovo dštících zbraní uspokojující to, co řekl senátor Láska? Že novela pomůže Česku hájit se před zaváděním přísnějších zbraňových směrnic. Pan senátor možná čeká ještě nějaké další a ostřejší. Ale o těch není široko daleko nic známo. Nimrodům pušky nikdo brát nehodlá. Ani zakazovat lidem žijícím na samotě mít v šupleti revolver. A o víc v zásadě snad ani nejde, ne?
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
