Ondřej Konrád: Medaile bez větších emocí

Státní vyznamenání už jsou připravená
Státní vyznamenání už jsou připravená

Někomu připadá ta tradice divná, celým rámcem ne zrovna sympatická a jakoby z jiných časů. Konec konců, za první republiky se uděloval jen Řád Bílého lva, a to výhradně občanům jiných zemí. 

De facto až za vlády komunistů se udělování medailí, druhdy tak ceremoniální za Rakouska-Uherska, oživilo s plnou parádou hodnou kremelského vzoru.

Pozvánky neposílané i nepřijímané

Vzbudilo tudíž rozpaky, když se ve vyznamenávání pokračovalo i po roce 1989 s tím, že se budou mimo jiné oceňovat (začasté in memoriam) bojovníci proti oběma totalitám 20. století. To sice mělo jistou váhu, ale pochybnosti se nerozptýlily.

Zvlášť když se tu a tam mezi dekorovanými vyskytly postavy, k jejichž zásluhám se nedalo říct vlastně nic. Stávající prezident pak výběrem překvapoval snad nejvýrazněji a několikrát se nad jmény jím vyznamenaných vedla prudká diskuse.

Ta byla navíc propojená faktem, že kancelář prezidenta neposílala pozvánky na slavnostní obřad lidem, kteří by vahou svých funkcí přítomni být měli, ale troufli si být v něčem k Miloši Zemanovi kritičtí, případně s ním dokonce vedli spor.

Jim pak zase zůstali loajální další, pozvání odmítající. Člověk si říkal, že by se celá ta věc už měla raději zrušit.

Dva Václavové jedním vrzem

Zatím se ale nezdá, že by k tomu na politické scéně byla vůle. A vrcholné slavnosti roku se nejspíš nechce vzdát ani pan prezident, byť je pro něho fyzicky namáhavá, když odmítá usednout do kolečkového křesla, ve kterém se přitom bez problému druhdy proháněl jeho mimořádně významný kolega Franklin Delano Roosevelt.

A Zemanovi kritikové letos aspoň mohli zaznamenat, že tentokrát se vášnivější debaty nad seznamem vyznamenaných patrně nepovedou i že prezident v projevu hovořil s úctou o Václavu Havlovi. Možná proto, aby kompenzoval následné vyznamenání pro Havlova hlubokého odpůrce Václava Klause.

A pozitivně kvitován bude výběr některých dalších: vedle třeba dávné automobilové závodnice Elišky Junkové nebo malíře Kamila Lhotáka hlavně posledního žijícího stíhače RAF Emila Bočka i obuvnického magnáta Jana Antonína Bati.

Zvyšování napětí?

To by se ale nemělo líbit přítomnému předsedovi KSČM Filipovi, protože pro komunisty bylo jméno Baťa vždy synonymem toho nejhoršího. Když mluvíme o Filipovi, z předsedů nevládních stran zastoupených ve Sněmovně se dostavil už jen pan Okamura.

Ondřej Konrád

Ostatní buď odmítli, nebo (přece jen nějaká schválnost) pozvánku prostě nedostali. Jako Petr Fiala, předseda ODS, druhého nejsilnějšího subjektu v posledních všeobecných volbách. To se pro změnu mohlo líbit zmíněnému Klausovi, který stranu, jíž druhdy založil a vedl, přece prudce zavrhuje, a to dávno před tím, než z ní byl vyloučen jeho syn.

No nic. Už jen dodejme, že oproti spekulacím byl obeslán a pozvání akceptoval předseda Ústavního soudu Rychetský. Jestli pošta z Hradu dorazila na poslední chvíli, pak třeba prezidentská kancelář jen rafinovaně zvyšovala napětí. Aby bylo o čem mluvit aspoň předem.

Autor je komentátor Českého rozhlasu