Ondřej Konrád: Medaile a propásnuté šance
Nepřijmout ocenění z rukou prezidenta, jako to udělal roku 2013 rocker Vladimír Mišík poté, co Miloš Zeman nepozval k slavnostnímu aktu 28. října několik vůči němu kritických rektorů, bylo jistě gestem. Stejně jako když o rok později filmový režisér Jan Němec vrátil medaili, jíž před tím dostal od Václava Havla, na protest proti Zemanovu výběru oceněných osob.
Pro písničkáře Jaromíra Nohavicu, který byl touž hlavou státu oceněn roku 2017, šlo zřejmě o gesta laciná.
Čtyři roky po anexi
A těch prý není příznivcem. Jak řekl během svého domácího online koncertu ve středu večer. Doslova: „Vracení medailí, poklekávání, mávání vlaječkami.“ Přičemž těžko říci, jestli za laciné poklekávání považuje jak vyjádření podpory sportovců hnutí Black Lives Matter, při kterém pískají fotbaloví ultras a distancuje se od něho prezidentův kancléř, tak například to, co učinil německý kancléř Willi Brandt roku 1970 u pomníku obránců varšavského ghetta. Anebo zda mu připadalo laciné mávání českými vlajkami třeba 21. srpna 1968, nebo při demonstracích po 17. listopadu 1989.
Čtěte také
Nohavica se o levných gestech zmínil samozřejmě proto, že aktuálně odmítá výzvy vrátit Puškinovu medaili, jíž dostal roku 2018 osobně od Vladimíra Putina za „propagaci ruské kultury“. Což sice v podstatě souhlasí, ale kdo ho na ní navrhl, známo není. Ani zda by k tomu došlo, kdyby si předtím nevzal ocenění od Zemana. A víme bezpečně, že se tak stalo čtyři roky po Putinově anexi Krymu. Chvíli pro možná laciné, ale silné gesto odmítnutím, však Nohavica propásl. Něco podobného, a leckdo mluví o poslední šanci, se mu děje i teď.
Onen malý internetový koncert se totiž uskutečnil nepochybně právě kvůli Puškinově – Putinově medaili. A během něj se o ukrajinské válce mluvilo. Jenže… jenže. Slova agrese, vpád, útok nebo odsouzení nezazněla. Zato jsme se dozvěděli, že je Nohavicovi „válka proti srsti“, a že s Putinem „opravdu nesouhlasí“. A také, že se „snad ti politici domluví“. Což znělo jako útržky vět z konverzace paní lékárníkové s paní starostovou o sokolském plese.
Poláci příkladem?
Nohavica se nepochybně chtěl obrátit i ke svému početnému publiku v Polsku. Neboť právě nechuť vrátit ocenění diktátorovi, který masivní vojenskou silou napadl bez důvodu mírumilovného souseda a následně pohrozil světu jadernými údery, vedlo město Katovice ke zrušení plánovaného Nohavicova koncertu.
Poláci jsou skrze daleko do historie sahající zkušenosti na projevy ruské imperiální agresivity obzvlášť citliví. Nohavica to musí vědět, celý život trávil těsně vedle nich. Komickými slovy „snad se politici domluví“ jim ovšem lpění na medaili evidentně nevysvětlil. Protože následovala série dalších zrušených koncertů.
Jestli mu něco podobného hrozí také u nás, nelze odhadnout. Nohavicova masa příznivců mu zatím všechno odpouštěla. Jestli totéž učiní také ostravští symfonikové, s nimiž má na jaře vystoupit a majitelé pražské O2 Arény, tedy společnost PPF, kde je naplánovaný jeho koncert, teprve uvidíme. Tedy pokud nás ještě cokoli o Jaromíru Nohavicovi vlastně zajímá.
Autor je komentátor Českého rozhlasu
Více o tématu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
