Ondřej Konrád: Lavrov, Trump a česká opozice

A jestli by se spíš nehodilo třeba méně velikášské slovo sebevědomé. Jenže to docela často užívá šéf ODS Fiala. Čepici a la Trump začal nosit předseda Babiš a aspoň občas ji měli na hlavách všichni významnější politikové hnutí. Když Trump v listopadu triumfoval, česká verze čepic zažívala hvězdnou hodinku.

Čtěte také

Kateřina Perknerová: Proč Babiš už nemává svou červenou kšiltovkou?

Teď ale, po prezidentově uvádění světa v bezprecedentní chaos a při nulovém pokroku ohledně války na Ukrajině, kde Rusko jen stále intenzivněji útočí, se stávají kšiltovky nepohodlné. A jsou také předmětem internetového výsměchu i nepříjemností i v přímém přenosu.

Jako se to přihodilo před pár dny poslanci Nacherovi v diskusi České televize na téma dalšího Trumpova celního salta, kde před něj doslova hodil jeho fotografii v oné baseballce ministr financí Stanjura. A bylo patrné, jak to Nacher ztuha zpracovává několik minut.

Nebylo by to těžké

Jinými slovy, hnutí ANO dohání nadšení z Trumpa. Pro leckoho ne úplně pochopitelné po jeho evidentní snaze zvrátit výsledek voleb 2020 a po jeho nepřímém podnětu extrémním přívržencům ke vpádu do sídla Kongresu. Ale zatím se lídři hnutí stále brání: na čepici se přece hovoří o Česku, oni vidí, že Trump občas přestřelí a teď je zmatek, ale podle nich vše dobře dopadne.

Čtěte také

Jan Vávra: Cla mohou oslabit nacionální pravici

Což ale není vůbec jisté a i kdyby nakrásně vznikla s Evropou bezcelní dohoda, pořád je tu ukrajinská válka. Respektive viditelná snaha Trumpovy administrativy vycházet Rusku naproti a dokonce ho vytrhnout z mezinárodní izolace. Což samozřejmě vnímá Kreml a Putinův ministr zahraničí Lavrov už pochopil, že je samolibého amerického prezidenta třeba chválit.

Když čerstvě prohlásil, že Trump jako téměř jediný ze západních lídrů (tedy asi vyjma Orbána a Fica), „pochopil, že klíčem k trvalému míru je odstranění příčin konfliktu“. A v ruských očích je onou příčinou snaha Ukrajiny přiřadit se k Západu, což je tedy nutno odstranit. Nesporně i s kyjevským vedením. To také byl cíl před více třemi roky zahájené „speciální vojenské operace“, Moskva od něho v nejmenším necouvá a s uspokojením kvituje, jak tomu Trump prý rozumí.

Čtěte také

Petr Honzejk: Záhada českého trumpismu

Předáci ANO se tedy musí smířit, že se jich na Lavrovova slova budou novináři neodbytně ptát. A i když sám Babiš hovoří jen s jemu vstřícnými, Havlíček, Vondráček a další v časech už vlastně běžící volební kampaně nemohou média ignorovat.

Přitom by nebylo zas nic tak obtížného prostě uznat, že se nechali Trumpem ošálit, že jeho nezajímá nic než čistě americký prospěch, že jsou z jeho rozličného a nečitelného počínání rozčarovaní a mohou jen doufat, že vládce Bílého domu v ukrajinské otázce nakonec přece jen prozře. Měli by to v zásadě takříkajíc z krku. Špičkování kvůli čepicím by se časem muselo otupit.

Kdo komu a v co věří

Ale zatím má nepříjemné ostří a voličské nálady může kombinace stále stejně vzdáleného míru s celními veletoči začít hrát podstatnou roli. Mírný pokles v preferencích se toho zdá být signálem. I když ANO stále drží velký náskok před koalicí Spolu. Do voleb je ale ještě dost daleko na to, aby mezitím Trump nedělal v řadě věcí další paseku. A nezačal brát Kreml jako seriózního partnera.

Ondřej Konrád|foto:Elena Horálková

Že Putinovi věří, byl přece schopen říkat Zelenskému do očí během bohužel nezapomenutelného výstupu v Oválné pracovně v poslední únorový den. A pokud jde o další subjekt v Poslanecké sněmovně stojící pevně za Trumpem, čili SPD, tam asi žádnou změnu postoje čekat nelze, Jeho voliči si také nejspíš myslí, že má být Ukrajina součástí Ruské federace.

Autor je komentátor Českého rozhlasu