Ondřej Konrád: Dávná vzpurnost majálesů

30. duben 2023

Na jedné internetové stránce ctitelů literatury překvapivě visí takřka entuziastické příspěvky o Filozofské historii Aloise Jiráska. O níž diskutující zatím buď neměli tušení, nebo ji předsudečně pomíjeli. Ale nyní jsou po objevu dílka přímo okouzleni.

Čtěte také

Z čehož plyne, že novela zřejmě dávno vypadla ze seznamu povinné školní četby, v němž druhdy bývala položkou poměrně stravitelnou. A skýtající informaci o někdejších radostných studentských majálesech. Které po roce 1948 komunistická moc pro jistotu zrušila, aby se nějak ideologicky nevymkly. A začala je tolerovat až koncem další dekády, ovšem pevně v rukou Československého svazu mládeže, který k tomu dokonce vydal metodickou příručku "Ako pripraviť majáles".

Což ale brzy vzalo za své a během tání ideové pevnosti dostávala oslava počátku května čím dál spontánnější charakter. A počala se vskutku vymykat. V Praze památně roku 1965, kdy byl tradičním Králem majálesu zvolen americký beatnický poeta Allen Gingsberg, pár dní na to ostudně vypovězený úřady ze země. Napsal o tom pak známou báseň.

A vedle už tak dost odvázaných vysokoškolských merend vznikla i neoficiální tradice scházet se navečer 1. máje u petřínského pomníku Karla Hynka Máchy. Rozháněná četnými policisty, jejichž tehdejší modré uniformy pěkně doplňovaly barevné spektrum zeleného a pestře rozkvetlého vrchu.

Walda i Golden Kids

To vše v oněch letech podnítilo i vznik muzikálu Filozofská historie v divadle Rokoko s pěveckými hvězdami Matuškou, Kubišovou, Vondráčkovou a Neckářem. Puristé lomili rukama nad znevážením klenotu s obrozeneckou tématikou, ale šlo o bouři ve sklenici vody.

Čtěte také

A tak obecně známý příběh studentů z filozofické gymnaziální nadstavby v Litomyšli na konci první půle 19. století, a několika dívek plus dalších rázovitých figur docela příjemně ožil. A leckoho možná přiměl znovu otevřít knížku, kterou mladý Jirásek napsal roku 1877 za tehdy ještě pevného Rakouska-Uherska dost krotce.

Je tu řeč o nechuti studentů k němčině a klerikalismu, a naopak lásce k vlasti, o majálesu uspořádaném přes zákaz a nadšeně přijatém měšťanstvem, i o pražské revoluci 1848. Ale jakoby v duchu „mírného pokroku v mezích zákona“, geniální absurdity jiného literárního klasika.

A celé se to nese v selankovitém biedermaierovsky rozverném tónu žánrového obrázku z malého města. Jen lehce zastřeném mráčkem skonu zkrachovalého studenta Špíny při boji na Karlově mostě. Kterého sice hlavní postavy opláčou, ale pak usoudí, že padl coby vlastenec a nadto unikl životu v klášteře. Takže jde vlastně i v jeho případě o happy end.

Ondřej Konrád, moderátor a komentátor Českého rozhlasu Plus

Nad novelou se dnes člověk spíš akorát usmívá, nicméně je jí třeba přiznat jistý naivní půvab. Že ji kupodivu objevuje i generace, jíž k Filozofské historii osnovy neponoukají, jistě není nic proti ničemu. Přinejmenším se z ní čtenáři dozví, že druhdy nebývaly majálesy pop-rockovými festivaly jako dnes. A možná je pátrání dovede i k majálesům předcházejícím pokusu o mírný pokrok v mezích zákona roku 1968.   

Autor je komentátor Českého rozhlasu

Spustit audio