Ondřej Houska: Problémy společného evropského trhu
Když se v Česku mluví o ekonomických přínosech členství v Evropské unii, je řeč hlavně o dotacích ze společného evropského rozpočtu. To jsou ale ve skutečnosti jen drobné v porovnání s tím, jak zásadní je pro českou ekonomiku něco jiného – členství v jednotném evropském trhu, díky čemuž mohou české společnosti podnikat podle jedněch předpisů a pravidel po celé Unii. Česko, exportně založenou ekonomiku, jednotný evropský trh doslova živí.
Není těžké si proto domyslet, že pro Česko je zcela nezbytné, aby na tomto trhu nebyly jedny společnosti ve výhodě oproti jiným. Ale právě to se může stát, a to kvůli pomoci od státu. Pro ni teď platí jasná pravidla v zájmu toho, aby velké a bohaté země, typicky třeba Německo, nemohly svým společnostem poskytnout masivní podporu, na rozdíl od menších a relativně chudších zemí, jako je Česko.
Čtěte také
Jenže stále víc zemí volá po rozvolnění pravidel o státní pomoci. Proč? Protože je podle nich nutné čelit Američanům nebo Číňanům, kteří své společnosti štědře podporují. Posledním příkladem je americký zákon, který fakticky nutí evropské nebo třeba korejské společnosti přestěhovat výrobu do severní Ameriky, pokud chtějí dosáhnout na velmi štědrou pomoc nabízenou výrobcům elektromobilů nebo třeba baterií do elektroaut. Už se objevily první případy firem, které v reakci na to svou produkci přesunuly do Spojených států.
Americký zákon je jasně diskriminační, protože podporu podmiňuje geografickým umístěním výroby. Domoci se změny pomocí Světové obchodní organizace by ale trvalo roky. A úplně optimisticky nevypadají ani současná přímá vyjednávání Evropanů s Američany.
Soupeření mocností
Co s tím? Jde o technologicky špičkovou, a navíc zelenou výrobu a stále víc odborníků či politiků upozorňuje, že pokud si ji chce Evropa udržet, nezbude jí, než domácímu průmyslu poskytnout podobně velkorysou podporu, jakou nabízejí Američané.
Čtěte také
Jenomže Evropská unie není jedním státem, její společný rozpočet má jen titěrnou velikost. A kdyby podporu poskytovala každá země Unie sama za sebe, získají obrovskou konkurenční výhodu firmy jen z těch nejsilnějších zemí, hlavně z Německa a Francie.
Řešením by bylo založit společný evropský fond po vzoru toho, který státy Unie vytvořily ve snaze ekonomicky překonat dopady pandemie. Tedy půjčit si společně na trzích a následně podporu rozdělovat spravedlivě, aby nebyly menší a chudší země znevýhodněny. Jenže to je politicky obrovsky složité – je k tomu nutný jednomyslný souhlas všech členských států a řada z nich je proti, včetně Česka. Šlo by o další výrazný pokrok v evropské integraci.
Ale otázkou je, co tedy dělat jiného. Tlak okolností dost možná přinutí Česko a další země změnit postoj, pokud se ukáže, že jiné cesty, jako je třeba zrychlené povolovací řízení a snížení byrokracie, nebudou dostačující k tomu, aby zabránily exodu firem z evropského kontinentu.
Jde o dilemata, která budeme muset řešit kvůli tomu, že svět začíná být méně globalizovaný a soupeření mocností, případně velkých celků, jakým je Evropská unie, se přesouvá i do ekonomické oblasti.
Autor je komentátor Hospodářských novin.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
