Karel Barták: Množí se návrhy, jak odpovědět na americký „zelený protekcionismus,“ země EU se však musí dohodnout mezi sebou
Předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyenová předestřela na Ekonomickém fóru ve švýcarském Davosu tento týden první letmý nástřel budoucí průmyslové strategie Evropské unie. Její urychlené vypracování si vynutilo schválení amerického klimatického a zároveň protekcionistického zákona Inflation Reduction Act, zkráceně IRA.
Čtěte také
Stejnou věcí se na první letošní schůzi zabývali také ministři financí členských států. Nejde o nic méně a o nic více než o záchranu evropské průmyslové základny, její přizpůsobení se podmínkám 21. století a zachování jejího exportního potenciálu.
Evropa vyčítá Bidenově vládě, že postupuje bezohledně, když investicí 369 miliard dolarů do vlastního „zeleného“ průmyslu de facto vylučuje evropské automobilky z budoucího amerického trhu s elektromobily, což je jen ta nejviditelnější křivda.
Má jí za zlé, že otevřeně podněcuje evropské podniky, aby v zájmu zachování své přítomnosti na americkém trhu přesouvaly výrobu na druhou stranu Atlantiku, kde jim navíc nabízí podstatně lacinější energie.
Co Evropě vadí?
Je to delikátní situace, která nemá snadné řešení. V době, kdy ruská agrese proti Ukrajině vyžaduje jednotnou frontu Západu, nepřichází v úvahu si to rozházet se Spojenými státy, i kdyby jejich ekonomické postoje byly jakkoli škodlivé.
Čtěte také
Evropa potřebuje v této chvíli Ameriku víc než Amerika Evropu. Pro Američany je zároveň obtížně pochopitelné, co vlastně Evropanům vadí – můžou si přece schválit podobné ochranářské zákony. Potíž je ovšem v tom, že Evropa je mnohonásobně víc závislá na exportu než Spojené státy a její ekonomika je tradičně otevřenější.
Prekérní situace si tedy vynutila rychlou reakci. Komise předloží návrh řešení už 1. února a členské země se jím budou na nejvyšší úrovni zabývat o týden později. Součástí návrhu bude dočasně „přizpůsobit“ pravidla pro povolování státní pomoci podnikům, a to cíleně, aby se zabránilo nebezpečí přesunu výroby do Ameriky.
Fond evropské svrchovanosti jako cesta?
Aby takové opatření nevedlo k nerovným podmínkám pro podniky z bohatších a chudších zemí, by měla EU sama „navýšit financování,“ tedy přinejmenším dotovat tam, kde budou vznikat nerovnosti. Nástrojem pro to by se měl stát „Fond evropské svrchovanosti,“ o kterém šéfka Evropské komise básní už delší dobu.
Čtěte také
Není vůbec jisté, jak vlády členských zemí na návrh odpoví. Část je pro povolení co největších státních intervencí do průmyslu a ekonomiky vůbec. Další je naopak odmítají a poukazují na nebezpečí pro fungování jednotného vnitřního trhu, který drží pohromadě také díky dodržování přísných pravidel hospodářské soutěže včetně státní pomoci.
Část zemí je pro to, aby si EU vypůjčila miliardy na vytvoření zmíněného „Fondu svrchovanosti,“ jiné, v čele s Německem, další evropské zadlužování odmítají. Česko zatím vyčkává a žádá důkladnější analýzy. Řada menších států nicméně podezírá Německo a Francii, že prosazováním uvolnění pravidel pro poskytování státní pomoci sledují jen zájmy vlastních podniků.
Schyluje se tedy k dalšímu velkému sváru mezi členskými státy EU, ve kterém půjde nejen o odpověď Americe, ale o budoucí podobu jednotného trhu, který je nejdůležitějším výdobytkem evropské integrace.
Autor je bývalý zpravodaj ČTK v Bruselu a komentátor Info.cz
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
