Olympijská statistika

V Atlantě 117 českých olympioniků svými výkony vybojovalo pro Českou republiku sedmnácté místo v pořadí národů. Do Sydney jelo 126 sportovců, a výsledkem bylo místo dvacáté osmé. Nyní 142 reprezentantů a dvaačtyřicátá pozice. V některých disciplínách měli, pravda, naši sportovci smůlu, ale v jiných měli smůlu soupeři našich medailistů, a tak pokud chceme najít na české reprezentaci nějaké plus, nejlépe bude statistiku opustit. Dobré je, že naši sportovci neudělali ostudu, žádný nebyl z her vyloučen kvůli dopingu a nikdo se nezachoval nesportovně. Nezískat zlaté medaile je lepší, než dvě vracet, jako se to stalo například Maďarům.

Úplně nejlepší by ovšem bylo soutěžení národů ignorovat. Nebýt jako domácí Řekové, kteří svým nacionalismem byli chvílemi trapní, a umět se nadchnout i výkony, které v konkurenci nejlepších sportovců světa dosáhl třeba Maročan, Číňan, Švédka anebo Kubánka. Nakonec jsou to stejně jednotlivci a ne národy, kdo nejrychleji doběhnou či doplavou do cíle, nejvýš či nejdál skočí, anebo vrhnou disk, oštěp anebo kladivo. Olympiádě by prospělo, kdyby se každému vítězi místo hymny hrála jeho oblíbená písnička a kdyby jedinou používanou vlajkou byla ta s pěti kruhy. Olympijští vítězi by pak měli patřit všem, což by se mohlo vyjádřit udělením čestného občanství ve všech zemích světa. Po celém světě by pak ze soutěžení sportovců byla k dispozici stejná statistika, nebylo by sportovních supervelmocí ani outsiderů, ale na to bychom si zvykli snadno.