Ohlédnutí za Cannes
Úspěch v Cannes, to už něco znamená! A být u toho, to je taky vážně pěkné - za český rozhlas tento prestižní mezinárodní filmový festival sledovala Martina Vacková, kterou v tuto chvíli vítám v Dotecích víry: Dobrý večer...
Martina Vacková: „Dobrý večer.“
Martino my jsme spolu mluvily už minulou neděli, to jste ještě byla v Cannes. Připomínám, že jste zmiňovala film rumunského režiséra Cristiana Mungiu Za kopci, je to vlastně příběh dvou dívek, odehrávající se do značné míry v prostředí kláštera. A ty dvě představitelky hlavních rolí byly na festivalu oceněny. A v době, kdy jsme spolu mluvily, tak to ještě nebylo známo, že dostanou tu cenu za nejlepší ženský herecký výkon - za nejlepší ženské herecké výkony - abychom to zdvojili.
Martina Vacková: „Tenhleten film tedy tím pádem dostal tři ceny, když se to tak vezme, protože cenu za nejlepší ženský herecký výkon si rozdělily tyto dvě herečky a zároveň se porotě líbil i scénář tohoto filmu, takže i scénárista odešel s oceněním za tento film, a ty dvě dívky potom na pódiu působily velice mile. Myslím, že i pobavily publikum, protože bylo vidět, že tím byly velice překvapené, děkovaly i režisérovi, to bylo vidět z jejich mimiky. Ta jedna hrdinka, která hrála jeptišku, tak ta v tom dojetí potom úplně nakonec poděkovala anglicky - poděkovala God Bless You, takže to bylo i takové jakoby se zpětně vrátili k tomu filmu.“
Takže óda, kterou jste tady na ten film pěla před týdnem, vlastně byla v souladu s míněním poroty…
Martina Vacková: „... a ono to ukázalo, že skutečně se ten film stal jedním z takových těch "hitů" festivalu, že skutečně to byl film, který bořil hranice. Byl to takový typický film pro canneský filmový festival, takže bylo vidět, že už to na sebe upoutalo pozornost v průběhu toho festivalu a hodně lidí, kteří sledovali ten závěrečný ceremoniál, myslím s tímto výrokem poroty souhlasilo.“
Když mluvíte o boření hranic - mně se zdá, že hranice boří koneckonců i ten film, co získal Zlatou palmu. Protože ten je vlastně o lásce dvou lidí úplně na sklonku života a je to silný dramatický příběh.
Martina Vacková: „Je to o lásce a o smrti, je to o vztahu dvou lidí, o lásce dvou lidí na sklonku života. Michael Haneke se v průběhu festivalu, když bylo po uvedení tohoto filmu v premiéře, vyslovil na téma láska tak, že trošku kritizoval, že to slovo láska se jakoby zprofanovává jenom s kultem mládí, že láska je v dnešní společnosti jakési synonymum toho, co lidi zažívají v takovém tom zamilovaném průběhu, a pak už se potom slehne. Takže on chtěl ukázat, že ta láska vlastně přetrvává až do těch úplně nejpozdnějších let, až v podstatě opravdu do konce života, tak, jak si ti lidé slíbili na začátku, když vstupovali do manželského svazku.
A tenhleten film je zase z jiného pohledu zajímavý i tím, že Michael Haneke obsadil opravdu dvě francouzské legendy do tohoto filmu. Dvě francouzské legendy, které by symbolizovaly jakoby ženu a muže. Jsou to lidé, kteří byli připomínáni v Cannes: Jean- Louis Tritignant za svou roli ve filmu Muž a žena a Emmanuele Riva za další francouzský velmi známý film Hirošima, má láska. Takže vlastně tady, když bych to vzala hodně v takové nadsázce, tak to byla láska nejen mezilidská, láska mezi ženou a mužem, ale tak trochu bychom mohli říct i láska filmová, protože jsme vytáhli ty dvě legendy francouzského filmu ze slavných, opravdu veleslavných, francouzských filmů, které tedy Haneke spojil v tomto filmu Láska dohromady.“
Koneckonců, i ten režisér je prostě nádherný, patinovaný, charismatický muž.
Martina Vacková: „Ono to bylo i kouzelné vlastně tehdy, když v tom závěrečném ceremoniálu režisér šel pro cenu nejvyšší, pro Zlatou palmu, protože on tam nepřišel sám, on už rovnou přizval Jeana-Louise Tritignanta a Emmanuele Rivu, aby tam šli všichni tři společně. Takže to byl jeden z takových nejdojemnějších okamžiků . Člověk si při tom zároveň uvědomí, že opravdu ta Zlatá palma, to ocenění z Cannes, má opravdu svou velkou hodnotu. V jistém smyslu větší, než Oscar, protože zdá se, že Oscar je v takovém tom americkém smyslu lehké pomíjivosti. Kdežto Zlatá palma, si myslím, že skutečně oceňuje tu uměleckou hodnotu, tu inovaci, tu objevitelskost a zůstává.“
Za postřehy z letošního 65. Mezinárodního filmového festivalu v Cannes děkuji Martině Vackové, díky, že jste si udělal čas pro Doteky víry a někdy zase nashledanou.
Martina Vacková: „Děkuju za pozvání, nashledanou.“
