Kapličky a Boží muka jsou mlčenlivými svědky života našich předků

5. leden 2015
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Kaplička v obci Lachovice u Toužimi

Stojí v krajině beze slova a přece mnohé vypovídají o lidech, kteří zde žili. Řeč je o drobných sakrálních stavbách. Vzdálené jen několik set metrů od sebe je najdete na dvou turistických trasách v okolí Rožmberka a Vyššího Brodu. Na rozdíl od jiných, svítí novotou.

Kapličky, křížky, Boží muka. Mají mnoho podob a každá z nich je důkazem toho, že naši předci měli nejenom fortel, ale i smysl pro krásno. Na některých se už podepsal zub času a hrozí jim zánik.

Drobné sakrální stavby v okolí Rožmberka nad Vltavou a Vyššího Brodu naštěstí takový osud minul. 20 z nich zachránili rožmberští hasiči a lesníci ve spolupráci s rakouskými sousedy. Jednatel společnosti Agrowald Roman Urbanec říká, že tento nápad se paradoxně zrodil u bizonů.

„Před více než deseti lety při výstavbě toho oborního oplocení, kde jsme viděli před chvilkou bizony, jsme objevili jednu kapličku, kterých tady v těch zaniklých obcích v oblasti českokrumlovského příhraničí, v oblasti bývalých Sudet, je řada. Téměř u každého domu byla kaplička a v současné době se jich moc nezachovalo, protože byly zahrnuty v různých rozvalinách. Přišli jsme s nápadem, který podpořili i naši rakouští sousedé, že je postupně společnými silami někde najdeme v terénu, umístíme je tady kolem cest, nejenom kolem této u Lachovic, ale i kolem Hrudkova a tady v oblasti Vyšebrodska. No a potom ve spolupráci s hasiči z Vyššího Brodu a cisterciánským klášterem ve Vyšším Brodě postupně kapličky rekonstruujeme, renovujeme a podobně.“

Kapličky dostaly nový kabát. Někde bylo zapotřebí jen vyčistit kámen a obnovit malby, jinde doplnit i chybějící části. Aby tyto malé klenoty sakrální architektury získaly původní podobu, museli mnohdy restaurátoři sáhnout do archivů. Pomohly jim i výpovědi pamětníků.

„Konzulent hornorakouské vlády pro oblast jihočeského příhraničí pan Werner Lehner má zmapovanou historii od rodáků a pamětníků, kteří byli odsunuti do Rakouska a Německa. Má informace o tom, u kterých těch původních stavení se kapličky nacházely, takže se je pokoušíme hledat a umísťovat, protože v té volný krajině není možné ty kapličky znovu instalovat, na těch jejich původních místech. Takže je umísťujeme kolem cest, aby i návštěvníci krajiny a přírody měli z toho nějaký užitek a kapličky bylo možno navštívit a vidět. Někde v lese nebo ve volné krajině je ten jejich přínos minimální.“

Kapličky a Boží muka obdivují nejenom turisté, ale jak říká Roman Urbanec, k některým z nich často přichází i myslivci. Patří k nim také kaplička, u které jsme právě společně stáli.

„Tady je svatý Hubert, protože je to vedle obory, využíváme to současně k pasování některých úspěšných lovců, pokud něco uloví. Ta je z roku 1758, takže relativně stará, za vlády Marie Terezie a potom, třeba hned vedle je svatý Jiljí, pak máme také svatého Jana Nepomuckého, Vyšebrodskou Madonu a řada dalších...“

Čeští a rakouští nadšenci, které spojila společná minulost a zároveň jim není lhostejná budoucnost jejich kulturního dědictví, chystají i v následujících letech opravu dalších drobných sakrálních staveb. Už v příštím roce by ke dvaceti stávajícím měla přibýt kaplička nacházející se nedaleko vyšebrodského kláštera.

Spustit audio

Více z pořadu