Odvrácená tvář demokracie

Nebudeme s ním ve všem souhlasit, ale pár pochyb o demokracii bohužel máme také. Posuďte sami. Uvedu jen pár příkladů z politické současnosti.

Senátor Mejstřík je znám svým radikálním antikomunismem a proto chtěl v Senátu prosadit zákaz propagace nacismu i komunismu. V trestním zákoně se totiž píše, že má být trestán ten, kdo podporuje nebo propaguje hnutí, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod člověka. Nu a Mejstřík chtěl ta hnutí výslovně pojmenovat. Chtěl aby tam stálo a nyní cituji, kdo podporuje a propaguje komunistické, nacistické nebo jiné hnutí, které, konec citátu, atak dále. Jenže zároveň měl smůlu, že volil za prezidenta profesora Švejnara a ne stávajícího prezidenta Klause, kterého volili všichni zákonodárci ODS, tudíž i senátoři ODS. A ti senátoři ho za to nyní - jak píší Lidové noviny - potrestali. Hlasovali proti novele ne proto, že by byli proti zákazu propagace komunistického hnutí, ale protože senátor Mejstřík hlasoval pro profesora Švejnara, pro něhož v prvních dvou kolech hlasovali i komunisté. "Když jsem viděl, jak se předkladatelé u prezidentské volby bratříčkují s KSČM, přestal jsem věřit, že tento návrh je myšlen upřímně", řekl senátor ODS Jiří Stříteský. Výsledek: zamítnutí novely podpořilo dvacet osm ze čtyřiceti devíti přítomných senátorů. Pro zamítnutí hlasovala, mimo jiné, většina senátorů ODS a - pochopitelně - všichni tři komunističtí senátoři.

V sousedním Slovensku upozorňuje premiér Fico, že v případě potíží s přijetím tiskového zákona, zablokuje vládní koalice v Parlamentě souhlas s Lisabonskou smlouvou. V nepříliš vzdáleném, rovněž postkomunistickém Maďarsku se podařilo pravicové opozici - opakuji pravicové opozici - prosadit všelidové hlasování o hrazení lékařské služby a školného. Socialista Gyurcsány se totiž rozhodl pro výrazné úspory, aby snížil vysoký rozpočtový deficit své země, který je překážkou vstupu Maďarska do eurozóny. Ten si ovšem většina Maďarů prý přeje. A podobné úsporné kroky by prý - podle politologů - musel podniknout i Fidesz. A my už dnes víme, že v referendu občané oba druhy poplatků odmítli.

A to je právě ono: nevypadá tak zvaná stranická kázeň někdy trochu absurdně? Když se jedná spíše o moc strany, nebo stran a ne o prosazení politického názoru? Je kritizován poslanec Hovorka oprávněně, když má výhrady vůči zdravotnickým poplatkům? Jsou jistě i výjimky, kde se poslanci věcně dokonale shodnou. I oni budou totiž jednou staří - to si uvědomují - a tak návrh na zvýšení důchodů, vzhledem k současné inflaci, prošel sněmovnou bez potíží a pravděpodobně i bez potíží projde Senátem a podpisem prezidenta Klause.

Nicméně: jednou z odsuzujících výhrad vůči První republice mezi politiky i veřejností bylo údajné a asi i opravdové přebujelé stranictví. Toho využili hbitě komunisté vytvořením Národní fronty, kde zúžili - se souhlasem politiků v čele s prezidentem Benešem - počet stran pouze na ty "dovolené", psáno ovšem v uvozovkách. I to byla jedna z cest, která vedla k Únoru devatenáct set čtyřicet osm.

Vraťme se na závěr znovu k Šaldovi a jeho názorům, které publikoval ve svém Zápisníku v roce devatenáct set třicet. Vyjímáme z něho pasáž o vládnutí, cituji: Vládnutí je něco nad všecko pomyšlení těžkého, nejtěžší umění lidské, kterémuž se nevyučíš ani do smrti. Vládnout nemůže ten, kdo nezná nejprve sebevlády...A kdo se vyučil dokonale sebevládě dříve, než zemřel? A nyní přichází demokracie a povolává každého k vládě. Povolává miliony lidí k vládě , aniž je k vladaření vyzbrojila, aniž jim dala k tomu vzdělání intelektu i výchovu mravní, konec citátu.

Hlídací pes demokracie může pouze upozornit na to, že je třeba přemýšlet o našich vladařích. Že je třeba o nich přemýšlet zejména ve dnech voleb a vědět, koho volíme.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .