Odvolávání soudních funkcionářů mělo být dávno vyřešeno

Ústavní soud k tomu ostatně dal podněty už dříve, kdy upozorňoval na nepřípustnost zásahů moci výkonné do moci soudní. Zákonodárci věc ignorovali a tak je tu současný problém.

Prvotně samozřejmě jde o možnost odvolávání soudních funkcionářů. Zákon o soudech a soudcích stanovil, že soudní funkcionáře jmenuje prezident republiky a ministr spravedlnost a odvolává je ten, kdo je jmenoval. Protože předsedu Nejvyššího soudu jmenuje prezident republiky, měl ten současný, Václav Klaus, za to, že ho může i odvolat. To bylo logické, vyplývající z dosud platné legislativy. Pro jistotu se prezident pojistil ještě dalšími instituty, návrhem ministra spravedlnosti a spolupodpisem předsedy vlády, které nebyly nutné.

Předsedkyně Nejvyššího soudu si ovšem na tento postup stěžovala u Ústavního soudu, žádala nejen zrušení svého odvolání, ale i zrušení příslušné pasáže zákona o soudech a soudcích. V obojím jí bylo vyhověno. Ústavní soud nejprve zrušil část zákona o soudech a soudcích a dnes také odvolání Ivy Brožové z funkce.

Obě strany sporu přitom hovoří o tom, že svým postojem hájí základní principy demokracie. Jak to tedy je? Jak to tak vypadá a jak to také nejčastěji v životě chodí, každý má svůj díl pravdy. Soudcové se právem domnívají, že nezávislost soudcovské moci je natolik důležitým demokratických institutem, že ho není možné zpochybňovat ani tím, že výkonná moc jmenuje a odvolává soudní funkcionáře. Podle nich jde o narušení soudcovské nezávislosti, soudce je jmenován doživotně právě proto, aby na něj nemohl být vyvíjen nátlak od aktuální vládnoucí garnitury. Ze své funkce soudce může být odvolán jen za přesně stanovených podmínek a po rozhodnutí kárného senátu.

Tato zásada je obecně přijímána a nejsou proti ní vážnější námitky, přirozeně kromě té, že někteří soudcové si někdy svou nezávislost vykládají jako možnost jakékoliv svévole. To je ale věc širší kultury a vyřeší to jedině čas a zažívání jistých standardů. Situace se v mnohém zlepšuje.

U soudních funkcionářů, jako jsou předsedové okresních, krajských, vrchních a Nejvyššího soudu je to ale najednou jiné. Jsou přímo jmenování a odvolávání představiteli výkonné moci. Přitom argumenty, který toto u obyčejných soudců znemožňují, platí i tady. Jak je tedy možné, že zákonodárci něco takového dopustili, zní otázka.

Je samozřejmě důležité, aby existovala možnost soudního funkcionáře odvolat, jako je možné odvolat soudce. Musí jít ovšem o podobný mechanismus jako u soudce. Mnozí politikové a mezi nimi i současný ministr spravedlnosti Jiří Pospíšil už dlouho avizují, že je třeba stanovit tento mechanismus. Jsou navrhovány různé postupy jmenování a odvolávání, například nezávislým orgánem nebo soudcovskou radou. Současný ministr spravedlnosti preferuje podobný postup, jako při odvolávání soudce, tedy v kárném řízení. Nebo by právo odvolat soudního funkcionáře zůstalo ministrovi, ale byla by možnost se proti jeho rozhodnutí odvolat.

Mluvíme zde zatím o odvolávání funkcionářů, ale stejný problém je samozřejmě s jejich jmenováním. I zde by mohl nastoupit nezávislý orgán nebo by právo jmenovat soudce zůstalo na představitelích výkonné moci s tím, že pokud by ho zároveň tento ústavní činitel nemohl odvolat, musel by jeho jmenování o mnoho více zvažovat.

Celá věc má jistě další aspekt jisté kultury. Současnou předsedkyni Nejvyššího soudu jmenovat do své funkce bývalý prezident Václav Havel, a to i přes protesty mnoha odborníků, soudců i členů někdejší vlády. I prezident Soudcovské unie Jaromír Jirsa, občanského sdružení, zastupující soudce, které dlouhá léta bojuje proti zásahům výkonné moci do moci soudní, přivítal sice rozhodnutí Ústavního soudu, ale zároveň se přimlouval za dobrovolnou rezignaci Ivy Brožové s tím, že Nejvyšší soud potřebuje silnějšího předsedu. Z toho vyplývá, že při jmenování soudních funkcionářů je třeba brát v úvahu odborné názory a nejmenovat kontroverzní osobnosti.

Je nyní na zákonodárcích, aby pravidla jmenování a odvolávání soudních funkcionářů upravili. A udělali to tak, aby nemuselo docházet k takovým sporům, jako jsme svědky v současnosti. A to navzdory tomu, že politická situace právě rozumným dohodám nyní moc nepřeje.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .