Odsouzeni pro výstrahu. Příběh skvělého hokejisty Augustina Bubníka a československého reprezentačního týmu

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Členové čs. hokejové reprezentace na počátku 50 let

Příběhy 20. století jsou tentokrát věnovány legendárnímu hokejistovi a politickému vězni Augustinovi (Gustavovi) Bubníkovi. Československý reprezentant byl na podzim 1950 odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou špionáž a velezradu.

Čtěte také

Augustin Bubník se narodil 21. listopadu 1928 v Praze. Už v dětství se přihlásil do hokejového oddílu LTC Praha a v 18 letech ho přijali do prvoligového mužstva. Od roku 1947 byl povoláván do československé reprezentace, v roce 1950 se stal nejlepším střelcem hokejové ligy. Na zimních olympijských hrách roku 1948 ve Svatém Mořici získal s reprezentačním týmem stříbrnou medaili.

Během zájezdu do Davosu s klubem LTC na sklonku téhož roku (tedy už po únorovém komunistickém puči) byli českoslovenští reprezentanti přemlouváni k hromadnému odchodu na Západ. Po složitém vyjednávání mužstvo na základě hlasování emigraci odmítlo a všichni hráči se vrátili do Československa.

Zlomové MS 1949

Skvělé éra byla korunována ziskem titulu mistrů světa v roce 1949 ve Švédsku. K obhajobě prvenství v roce 1950 v Anglii však již nedošlo. Hokejist byli totiž pod malichernou záminkou (neudělení víz rozhlasovým reportérům) namísto odletu do Londýna nuceni k podpisu prohlášení, ve kterém se měli všichni „dobrovolně“ vzdát možnosti odcestovat na mistrovství světa.

Augustin Bubník v roce 2008

V bezvýchodné situaci se hokejisté 13. března 1950 sešli na oslavě narozenin syna jednoho z reprezentantů v oblíbené pražské restauraci U Herclíků. V reakci na lživé rozhlasové zprávy o neúčasti hokejistů na mistrovství začala padat ostrá slova vůči komunistickému režimu. Na to už čekali příslušníci Státní bezpečnosti a hokejisté včetně Augustina Bubníka byli pozatýkáni.

V neveřejném vykonstruovaném soudním procesu (Proces s ing. Modrým a spol.) v říjnu 1950 byl Augustin Bubník odsouzen za špionáž, velezradu a rozvracení socialistického zřízení ke čtrnácti letům kriminálu.

Skončil v uranových dolech

Po věznění v Ruzyni a na Borech skončil v uranových dolech na Jáchymovsku a později na Bytízu. Odtud byl propuštěn 23. ledna 1955 díky milosti prezidenta Zápotockého. K hokeji se vrátil, ale tehdejší moc mu neumožnila plně rozvinout kariéru. Působil v nižších soutěžích, dráhu hokejisty zakončil ve Slovanu Bratislava. Poté se rozhodl pro kariéru trenéra, studoval na Fakultě tělesné výchovy a sportu UK v Praze.

V druhé polovině 60. let se Bubníkovi podařilo vycestovat do Finska, kde coby trenér národního mužstva přispěl k rozkvětu tamního hokeje. Když v roce 1967 finská reprezentace poprvé porazila Československo, dočkal se doma nenávistných reakcí.

Finské angažmá z rodinných důvodů ukončil v roce 1969. V 70. letech nadále působil jako hokejový trenér. Roku 1968 byl rehabilitován, plné společenské satisfakce se mu však dostalo až po roce 1989.

Reprízu pořadu najdete v audiozáznamu.

autoři: Adam Drda , Vlastimil Janík
Spustit audio

Související