ODS se pohřbívá za živa

Zřejmě z obavy, že by mu to pár týdnů před volbami, ve kterých průzkumy předpovídají největší pravicové straně porážku, mohlo snad pokazit vyhlídky na další politickou kariéru. Problém je ovšem v tom, že když už sáhli šéf senátu Přemysl Sobotka, senátor Vondra nebo místopředsedkyně sněmovny Němcová k tak jednoznačně kritickým slovům na adresu svého lídra, měli mít připravenu také alternativu B. Měli být přinejmenším schopni vygenerovat ze svého středu následníka, popřípadě se nabídnout k dispozici sami.

Bez této konsekvence připomíná jejich zničující kritika na Topolánkovu adresu předsedu ČSSD Paroubka, který byl sice loni schopen svrhnout uprostřed českého předsednictví EU Topolánkovu koaliční vládu, ale pak dal ruce pryč od snahy prosadit předčasné volby.

Jistě: každý máme se svým profesním životem své plány. Je v zásadě v pořádku, pokud předseda senátu pomýšlí na to, že by třeba kandidoval v příštích prezidentských volbách. Nebo že by byl senátor Vondra při příští příležitosti své straně k dispozici například jako kandidát na eurokomisaře. Problém je ale v tom, že tyhle plány u politiků předpokládají, že udělají také všechno pro to, aby byla jejich strana intaktní, věrohodná a co nejsilnější.
Bohužel, to, co u špiček ODS toho času vidíme, jsou spíše osobní ambice a snaha se s Topolánkem nešpinit, než ochota jít teď za něj a místo něho do partajních bažin a zachraňovat, co se dá.

Přitom je právě tohle, totiž autentické nasazení pro věrohodnou pravicovou politiku v této zemi, asi to jediné, co by mohlo ODS ještě vrátit voliče. Pokud budou její představitelé zase jen uhýbat, tvářit se, jako by se vlastně toho tak moc nestalo, a doufat, že lidi zapomenou, budou se po volbách nejspíš divit.

Topolánkův nástupce, kdyby se měl odvahu v těchto hodinách vyprofilovat, by naopak mohl počítat se sympatiemi veřejnosti, že se takové výzvě vůbec dokáže postavit. A kdyby k tomu ještě dokázal vymést ze strany i všechny ty „kmotry“ a „gubernátory“, o kterých mluvil na předloňském sjezdu Topolánek, aniž by ovšem kohokoli z nich tehdy jmenoval, měl by úspěch zaručen. Zakročit proti nim by bylo signálem, že to strana myslí s proklamacemi o boji s korupcí vážně, protože začíná u vlastního prahu.

Tak nějak by mohla vypadat obroda největší pravicové strany v České republice. Jistě: do voleb je ještě relativně daleko a mohou přijít, jak je v těchto zeměpisných šířkách zvykem, další skandály. Těžko ale zastřou fakt, že se ODS právě začala sama za živa pohřbívat. Svým protivníkům nalevo i napravo tím podstatně ulehčuje život. České politické scéně ale dělá službu medvědí.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání. Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas.