Odposlechy a kšefty

Konzultoval prý nasazování rozhodčích, aniž by tušil, že by mohli ovlivnit zápasy ve prospěch klubů, které si o ně řekly. Dokonce se snad domníval, že když si funkcionáři vyberou rozhodčího podle svého gusta, prospěje to fotbalu. Jisté je, že domluva o tom, kdo bude pískat a za kolik, prospívala kšeftu. A bylo by tomu tak i nadále, nebýt policejních odposlechů. Jestliže kvůli nim trpí dosud prosperující byznys fotbalové mafie, není těžké si představit, že by příště mohly být odposlechem dotčeny i větší ryby, takové, proti kterým jsou funkcionář, rozhodčí či místopředseda fotbalového svazu pouhé sardinky.

Nepřekvapuje, že policejní odposlechy kdekoho znervózňují a že je vydáváno za skandál, když se policejní prezident odváží říct, že slušným lidem nějaký odposlech nemusí vadit. Například mnoha arbitrům fair-play na fotbalových stadionech odposlechy vadily hodně, protože je o slušnou pověst připravily. Asi je třeba si čestně přiznat, že míra korupce je u nás taková, že by se s policejními odposlechy mělo přestat, pokud si chceme o fungování této společnosti udržet dobré mínění. Je to ostatně i v zájmu policie, jejíž důvěryhodnost v očích veřejnosti upadá. Na sledování telefonátů není dobrá doba, vlivní lidé si říkají hrozné věci. S používáním operativní techniky by bylo dobré počkat, až korupce pomine. Mezitím se věnujme třeba fotbalu.