Odposlechem k lepším zítřkům

Policie chce materiál z těchto zařízení využít v případech, kdy proti sobě stojí výpověď stěžujícího si občana a výpověď policisty, které se navzájem vyvracejí a vyvolají tak pravidelně odložení stížnosti.

Kdysi se prý nahrávaly automaticky všechny hovory občanstva s policií, avšak s koncem služby kotoučových magnetofonů v devadesátých letech a ruku v ruce s následným a setrvalým nedostatkem financí, se od dalšího zaznamenávání upustilo. Až doteď... Podle mluvčího ostravské policie chce znovuzavedením záznamových zařízení, které v případě ostravské policie přijdou na nějakých 160.000 korun, policejní vedení zlepšit a zkvalitnit činnost svých zaměstnanců.

Když vynechám všechny laciné vtípky na téma policie, je možné tuhle policejní iniciativu přesto brát vážně.

A to ve chvíli, kdy si představíme, že v každé místnosti, v níž je provozována nějaká státní služba veřejnosti, budou umístěny podobné záznamové strojky. Vždyť už jen samotné povědomí státních zaměstnanců o tom, že jejich komunikace s veřejností je zaznamenávána a mohla by se časem stát předmětem nějaké prověrky, by nutně musela vést k tomu, že se občan při jednání na úřadě (potažmo na policii, potažmo kdekoli, kde má stát či jiný skutečně zodpovědný provozovatel zájem o dobrou službu veřejnosti) dočká přinejmenším lidského zacházení.

Navíc by podobné, předem avizované, monitorování státních zaměstnanců při jejich službě veřejnosti jistě rázně umenšilo možnost nějakého korupčního chování přímo v úřadě. Státní zaměstnanci by se pak sice nadále mohli (jak známe z nejnovější doby) scházet se svými korupčníky někde u lesa, a podobně, ale jen obtížně (lépe řečeno - zaznamenatelně) by tuto činnost mohli vykonávat přímo na pracovišti....

Pravda, různé firmy již delší dobu podobnou politiku, tedy zaznamenávání telefonických hovorů s klienty provozují, jistě nikoli ke svému neprospěchu. I V tomto ohledu má tedy stát v některých sektorech činnosti mnoho co dohánět.

Na druhou stranu - například tohle monitorování policejního telefonického provozu by nejspíš mohlo mít jistý vliv na momentální zacházení příslušníka či zaměstnance policejního sboru s klientem, ale i v moderní době, bez kotoučových magnetofonů, je snadné (a možná ještě snadnější než v době magnetických pásek) se záznamy všelijak manipulovat. Neříkám rovnou je nechat zmizet v propadlišti digitálních dějin, ale moderní doba dokáže s moderní technikou a s moderními záznamovými metodami udělat divy. Středně zručný počítačový zvukový kouzelník vám na požádání ze zvukového záznamu přestříhá úplně nové sdělení...

Takže větší hodnotu onoho ostravského počinu je možné umístit spíše do oblasti psychologického tlaku na státní zaměstnance, aby se chovali tak, jak je to měli naučit doma, popřípadě ve škole, popřípadě na policejním učilišti, popřípadě na policejních vyšších školách - totiž korektně a slušně.

Protože, ať člověk chce či nechce, musí i v té zprávě o znovuzavedení záznamových zařízení do ostravských policejních služeben číst jaksi mezi řádky.

A mezi těmi řádky vyčítá zhruba sdělení o tom, že kdyby nebyly na chování některých policistů vůči klientům vskutku oprávněné stížnosti, které policie jen s vypětím sil uklidila pod stůl, nikdy by věci nedošly tak daleko.

Totiž vlastně k policejní pohrůžce svým zaměstnancům, aby už konečně s veřejností jednali tak, aby se na jejich chování nedalo stěžovat.