Odkaz Mistra Jana Husa je stále živý
Každoroční výročí upálení Mistra Jana Husa bere většina Čechů jako příjemnou možnost užít si volný den. Jeho osobnost a myšlenky ovšem letně uspávající nejsou.
Tradice Husových oslav vznikla jako výsledek národního obrození a byla významnou událostí i za první republiky. Komunistický režim si odkaz Jana Husa zpracoval po svém a teprve rok 1990 znamenal návrat k původní myšlence.
Dům Mistra Jana Husa
V Husinci byl nově zrekonstruován rodný dům Jana Husa. Obnova památky stála zhruba pětadvacet milionů korun. Za jediný měsíc po otevření sem zavítaly asi dva tisíce lidí - to je polovina celoroční návštěvnosti před rekonstrukcí této národní památky.
„Návštěvníkům se samozřejmě velice líbí, jak důstojně jsou budovy opraveny. A i expozice se návštěvníkům líbí, protože není příliš složitá, jsou zde důležitá fakta a myslím si, že i ten vzhled té expozice sem patří. Opravdu sem hezky zapadl," říká Jana Maunová, průvodkyně, která již druhý měsíc vítá návštěvníky ve zrekosntruovaném památníku mistra Jana Husa v Husinci.
Autorem architektonického a výtvarného řešení nové expozice je akademický architekt Petr Fuchs. Využil moderní multimediální prostředky, ale přitom vsadil na jednoduchost.
Jak přiblížit Jana Husa mladé generaci?
„Protože v té době ještě nebyl Mistr, tak jsme to nazvali „Narození Housátka". Hus si totiž ze svého jména také dělal legraci, takže tu na zdi vidíme housátko, jak pije z kalicha. Děti chtějí také trošku vtip a nejenom vážné panely plné historických dat," domnívá se architekt Fuchs.
„My jsme se k ní chovali naprosto pietně. Jediná věc, která se nám nelíbila, byl tmavohnědý palubkový strop, který tam zcela jistě v patnáctém století nebyl. Takže jsme si dovolili ty falešný trámy sundat a udělat ji tak, jak skutečně asi v patnáctém století byla,"popisuje úpravy Husovy světničky architekt Petr Fuchs.
Samotný příběh Jana Husa pak zpracoval ve dvou audiovizuálních vstupech. První se jmenuje Zpět ke kořenům, k potulným kazatelům, kteří předešli Mistra Jana Husa a z kterých čerpal. Především anglický Jan Wycliffe.
V druhém audioviuzálním vstupu je zpracován samotný proces s Mistrem Janem Husem před koncilem. I místnost samotná se jmenuje „Pochodeň víry”.
„A tento program samozřejmě na konci musí zahořet. Ale zahořet tou vírou, ne jenom ohněm," říká Petr Fuchs.
V závěru expozice je umístěné zrcadlo. „Zrcadlo, ve kterém se divák matně vidí, a nazval jsem to „Svědomí". A tam je jedna z nejdůležitějších vět expozice. Totiž Mistr Jan Hus se neodvolával jenom ke Kristu. On se odvolával ke svému svědomí. A my chceme, aby každý divák posoudil to, co viděl, se svým svědomím," uzavírá Petr Fuchs.
Osobnost a odkaz Mistra Jana Husa
Osobnost Jana Husa, jeho myšlenky i dobu ve které žil, osvětluje historik a teolog Richard Vlasák:
„Hus nám, ale hlavně svým současníkům pokládá zásadní otázku. Kdo jsi? Kdo jsi ve vztahu ke svým bližním. Můžeme říct i teologicky, kdo jsi ve vztahu k Bohu? Kdo jsi ve vztahu k širšímu společenství, své vrstvy, národa a co chceš, co chceš od svého života? Hus nepatří mezi reformátory, kteří by něco začali, potom odvolávali, odvolávali své učení. Pod tíhou okolností."
Jan Hus je i proto v celé Evropě inspirativní osobností. Za svými slovy si stojí až do posledního dechu. A tím se liší například od Martina Luthera i dalších osobností, které v dějinách reformace vystupovali.
Hus se v Praze zároveň stává nejen významnou duchovní, ale i politickou osobou. A to má váhu i v jeho sporu o odpustky, kdy se odvolává ne ke světské nebo církevní pozemské moci. Hus se odvolává k vyšší autoritě, ke Kristu.
„Ano. To je zásadní moment. Hus přestává být katolíkem v tom pojetí, jak je tehdy v katolictví vnímáno, totiž jenom tím poslušným papežské, biskupské moci. A říká, kde je vaše moc? Ta moc, která vám je svěřena, je vám svěřena samotným Kristem. Já se odvolávám k němu, Kristus je tím, koho chci následovat. Není to ani arcibiskup, ani biskup, nejsou to preláti, nejsou to mniši, je to Kristus sám," uzavírá historik a teolog Richard Vlasák.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
