Projekt Interhelpo? Dubčekův otec se z Kyrgyzstánu vrátil, jinak by ho Stalin nechal zastřelit

Komunardi z Interhelpa si s předstihem vyzkoušeli život v socialismu, včetně politických procesů a perzekuce. Pro minulý režim bylo Interhelpo průkopníkem internacionální pomoci a družby naších národů.

Čtěte také

Interhelpo. Budování komunismu, o němž komunisté raději nemluvili

Na konci dubna roku 1925 dorazil do sovětského Kyrgyzstánu vlak s prvními třemi stovkami budoucích osadníků. Po pěti týdnech a 7 tisících kilometrech cesty dorazili do pustiny.

Místo sadů plných granátových jablek, které jim slibovali komunističtí agitátoři, našli jen vyprahlou step, kočovníky žijící v jurtách, bazar a pár primitivních domů. Několik rodin se rozhodlo hned vrátit, většina neměla ani za co, ani kam. Aby se mohli stát členy družstva a složit členský vklad, museli doma v Československu prodat vše, co měli. 

Věřili v komunismus

„Když sem dědeček přijel, bylo mu 28 let. Babička byla o sedm let mladší. Svatbu měli už v Československu. Dědečka sem přivedly ideologické důvody. Věřil v komunismus. A jeho žena ho prostě následovala. Byli navíc tak mladí. O tom, že by se vrátili zpět, o tom dědeček nikdy nepřemýšlel. Vždycky říkal: ,Nejel jsem sem proto, abych utekl. Tady jsem teď doma a tady zůstanu‘.“ 

Vzpomíná Ljudmila Mercová. Stejně jako její rodiče se už narodila v Kyrgyzstánu a pak i její bratr Jurij Miroslavovič.

Čtěte také

Interhelpo: rudý sen, který skončil tragicky

„Když přijeli, nebyl tady žádný lékař, nemocnice. Mnoho rodin přijelo s malými dětmi a ty bohužel zemřely,“ dodává.

Extrémní klima, tyfus a malárie i nedostatek potravin vedly k tomu, že v prvních měsících zemřely skoro všechny děti mladší tří let. Do konce prvního roku jich rodiče pohřbili na třicet, jsou na místním hřbitově.

Vybudovali si malý ráj

Přes mnohé nesnáze se komunardům z Interhelpa vskutku podařilo ve stepi vybudovat malý ráj. Rodinné domky, park, klub, ale především textilní továrnu, koželužna, slévárnu a továrnu na nábytek, které se staly základem kyrgyzského průmyslu. V komuně Interhelpo se také rozsvítila první elektrická žárovka v celé středoasijské zemi.

Čtěte také

Doufali v lepší život a skončili na popravišti. Čtvrť Čechoslováků z komuny Interhelpo ale v Biškeku stále stojí

„Vybudovali dílny, vše potřebné nářadí i stroje si přivezli už s sebou. Postavili koželužnu, textilní továrnu – ta byla největší. Dnes už ten objet ale nestojí. Na jeho místě vyrostla továrna, která vyrábí díly pro kosmický výzkum. Nutno říct, že to byli skvělí lidé. Přijeli do pustiny a čekaly je tady jen nesnáze. Ale vydrželi. Byli to hrdinové,“ říká Galina. Ona sama je Ruska, její manžel ale byl potomkem vystěhovalců z Interhelpa.

Fučík i Dubček

S komunou Interhelpo jsou spojeny především dvě postavy našich dějin: komunistický novinář a publicista Julius Fučík a někdejší generální tajemník KSČ a jeden ze strůjců pražského jara Alexander Dubček.

Čtěte také

Dubček proměnil možnou občanskou válku v nádherný karneval názorů. To mu nikdo neodpáře, tvrdí režisér Kirchhoff

Podstatně méně je v této postsovětské zemi známa druhá osobnost spojená s Interhelpem: Alexander Dubček. Do Kyrgyzstánu přijel s rodiči jako čtyřletý chlapec. V komuně prožil dětství, do Československa se vrátil jako 17letý mladík.  Přivezl si dobrou ruštinu a dokonalou znalost Sovětského svazu. 

Alexandrův otec Štefan byl zapálený komunista. V roce 1938 se do Československa vrátil, stejně tak jako ostatní cizinci žijící v Sovětském svazu.

Stáli tehdy totiž před volbou: Přijmout sovětské občanství, nebo se vrátit domů. Štefan Dubček zvolil návrat, a to mu možná zachránilo život. Ti, co zůstali a přijali sovětské občanství, se záhy staly terčem stalinských represí.

Stalin se cizinců bál, nechal je postřílet

„Dlouhá léta hledám v archívech KGB. Zjistil jsem, že během stalinských represí bylo v Kyrgyzstánu perzekvováno 20 tisíc lidí. Byli to příslušníci 55 národností. A mezi těmi perzekvovanými byli i Češi. Proč? Protože Stalin měl pocit, že je obklopen jen samými nepřáteli. Pokud někdo přijel z Evropy, považoval ho za německého nebo anglického špiona. V roce 1938, kdy byl jeden z vrcholů stalinských represí, nechal zastřelit i deset Čechů, kteří přijeli do země, aby pomohli rozvoji průmyslu,“ říká Bolot Abdrakhmanov, ředitel památníků Ata Bejt, který připomíná oběti stalinských čistek.

Čtěte také

Pavla Bičíková: Kyrgyzstán = hory a báječní lidé. Pořád je v nich touha po čisté a divoké přírodě

Celkem skončilo z řad Interhelpa na popravištích 21 lidí. Řady další putovali do pracovních táborů, do gulagů. Družstvo samotné pohltil sovětský průmysl.

„Podle územního plánu, je celá tato oblast určena k nové zástavbě. Mají tady vyrůst 16patrové bytové domy. To už je rozhodnuté. Jistěže nám dají nějakou kompenzaci, ale bude to definitivní konec Interhelpa,“ popisuje Ljudmila Mercová.

Těžko říci, jestli to bude opravdu za rok a už vůbec, jestli v nových bytech budou bydlet stávající obyvatelé čtvrti Interhelpo. Na každý pád – osud domů, které tady v Kyrgyzstánu postavili českoslovenští osadníci je už nejspíš zpečetěn. Spolu s nimi zmizí i jejich stoletá historie. Historie nadšeného budování, trpkých ztrát i bolesti. Dějiny komuny Interhelpo se tak definitivně uzavřou.

Víc najdete v audiozáznamu pořadu Zaostřeno Jaromíra Marka.