Od kolébky ke hrobu, aneb tajemství životního cyklu výrobků

13. květen 2016

Jak se chovat šetrně k životnímu prostředí, abychom nenadělali více škody než užitku? Na pomoc přichází metoda LCA (life-cycle assessment), která posuzováním životního cyklu produktů, ať už zboží nebo služeb určuje, jak se tyto odrážejí na životním prostředí.

„Jde o metodiku, která zkouší vyjádřit, jaké enviromentální dopady realizujeme tím, že spotřebováváme určité produkty a využíváme nějaké služby,“ uvedl host Magazínu Leonardo děkan Fakulty technologie ochrany prostředí Vysoké školy technologické v Praze Vladimír Kočí.

I když se dnes velmi často hovoří o uhlíkové stopě, přesto můžeme hovořit i o jiných enviromentálních dopadech jako je okyselování životního prostředí, hromadění toxických látek nebo úbytek stratosférického ozonu.

„Ale pro komunikaci s veřejností a pro marketing, kde dnes otázky životního prostředí také hrají roli, je třeba tyto odpovědi zjednodušovat,“ uznal expert.


Příkladem toho, jak metoda LCA zkoumá věci kolem nás, je třeba srovnání „ekologické" papírové tašky a „neekologické" tašky igelitové, resp. plastové. „Výroba papíru je poměrně energeticky náročná, takže představuje větší enviromentální dopad než u plastu. Co s papírovou taškou obvykle uděláte? Vyhodíte ji, zatímco igelitovou tašku často znovu použijete. V té hmotné papírové tašce je větší množství ropy a paliv spotřebováno při její výrobě, na rozdíl od relativně lehké tašky plastové.“

A zde metoda LCA funguje. „Protože není jen o různých enviromentálních dopadech, ale jde také do hloubky v čase. Každý výrobek má nějaký životopis, co mu předcházelo, než byly získány energie a suroviny potřebné k jeho výrobě. Stejně tak je potřeba výrobek nějak zlikvidovat, recyklovat.“

„Proto používáme i příměr od kolébky ke hrobu,“ dodal Kočí.

Jak ale společnost na zjištění o životních cyklech produktů bude reagovat, je už věcí hodnot té které společnosti, soudí vědec.

„Jestliže naše společnost považuje kvalitu životního prostředí i jeho kulturu za kvalitu, která je souvislá s naší tradicí, tak jí musíme vážit.“

Tedy tím, že získáváme kvalitnější životní prostředí, že jsme zdravější a tak spokojenější, tak tím i naše kultura bude stabilnější.

„Jsou země, kde narušené životní prostředí vede k nespokojenosti společnosti, a z toho může vyplývat celá řada velmi negativních jevů, které můžeme dnes sledovat i v Evropě,“ upozornil Vladimír Kočí.

autoři: dst , oci , Leona Matušková
Spustit audio