Ochromení Evropské unie

Od okamžiku, kdy referenda vypsaná ve Francii a v Nizozemsku neschválila na přelomu května a června 2006 text původní Ústavní smlouvy. Hodí se možná ještě jednou připomenout, že důvody, které vedly voliče těchto dvou zemí k odmítnutí smlouvy, nesouvisely ani tak s jejím textem, jako s jeho neznalostí. Byl to text neúnosně obsáhlý. U Francouzů pak bylo NE v referendu protestem proti nezaměstnanosti, kterou Francouzi přičítali přívalu laciné pracovní síly z nových členských zemí a stěhování průmyslu do těchto zemí, za levnou prací a nízkou daní; u Holanďanů bylo NE v referendu výkřikem obavy z toho, že národ ztratí identitu v záplavách přistěhovaleckých menšin a v labyrintu evropské legislativy.

Čas, který uplynul od ztroskotání ústavní smlouvy, odstranil mnoho důvodů, uváděných tehdy pro její odmítnutí a rozptýlil některé obavy. Nezaměstnanost ve Francii klesla na 8%.(Bývala až necelých 12%.) Nový francouzský prezident se osobně zasloužil o zjednodušení textu evropské smlouvy a jeho předvolební sliby i první kroky k jejich naplnění si vytkly za cíl odstranit právě ty fenomény, pro které Francouzi první text odmítli. Sarkozy klestí originální cestu k plné zaměstnanosti a chce také zabránit vývozu práce, tedy francouzských továren do zahraničí. Takže nová lisabonská smlouva by patrně dnes ve Francii prošla i v referendu. A myslím, že i v Nizozemsku. I tam by se snad už opravdu hlasovalo o tom, co v té smlouvě je, a ne o přistěhovalcích z islámských zemí a bývalých kolonií.

Těch dva a půl roku ochromení evropské politiky ukázalo i občanům členských zemí- nejenom jejich vládám - že dočasná neschopnost Evropské unie ovlivňovat běh světa zpochybnila autoritu Evropy, znemožnila jí podílet se účinně na řešení nebezpečných konfliktů a být rovnoprávným partnerem Spojených států. Vedle toho, politické ochromení Evropské unie podlamovalo hospodářskou moc Evropy, snižovalo její přitažlivost pro investory, oslabovalo důvěru v budoucí schopnost Evropy odolat jednou očekávanému náporu asijských obrů, Číny a pak i Indie.

Když vyjmenovávám tyto handicapy Evropské unie, dosaďte si, prosím, do pojmu Evropská unie také naši republiku. Byly to také naše handicapy, naše ochromení. Kdyby byla bezradnost Evropské unie ve věci vlastního vnitřního uspořádání pokračovala, vnímal by to svět jako případnou předzvěst rozpadu Unie. Na druhý neúspěšný pokus o uspořádání vnitřních vztahů a o obnovení životaschopnosti a mezinárodní autority Evropské unie by svět odpověděl zásadnější reakcí než na ten první. Poznali bychom to i my.

A na druhé straně, když teď mohu říci, že Evropská unie ochromení překonala - i když zatím jen na úrovní šéfů vlád a hlav států - berte to, prosím, jako zprávu o odstranění nebezpečí, které hrozilo i nám. Berte to prostě jako dobrou zprávu o perspektivách naší země. To, že zprávy o Evropské unii stále chápeme jako zprávy ze zahraničí, nám zkresluje pohled nejen na okolní svět, ale na naši vlastní realitu. Ve skutečnosti jsme -stále větší měrou - tím, čím je - pro ostatní svět - Evropská unie. Její akcie - akcie v přeneseném slova smyslu, pochopitelně - jsou akcie České republiky.

Možná, že to začneme víc vnímat, až teď bude mít Evropská unie svou hlavu, prezidenta, jak se už teď začíná říkat funkci, kterou dosud vždy po šest měsíců vykonává nejvyšší představitel země, která právě předsedá Evropské unii. Teď bude mít Unie ve svém čele jednu konkrétní osobnost déle: vždy dva a půl roku. Nedávno jsem někde řekl, že Evropská unie nutně potřebuje svého Churchilla, svého de Gaulla, svého Masaryka... prostě velkou osobnost, která by uměla už svým charismatem a přesvědčivostí vzbuzovat důvěru v Evropskou unii, jakožto regionální útvar, který má kontinentální rozlohu, představuje půl miliardy lidí, má úctyhodnou ekonomickou sílu a reprezentuje osvědčenou autoritu rozumných a ušlechtilých politických zásad.

Nemyslím, že by do prezidentského úřadu Evropské unie měly její členské země nadbytek takových kandidátů. Bohužel, naopak. Je ostatně těžké, aby takovou osobnost vybraly ze svého středu. Žádný střed nemají. Může se naopak stát, že vybraná osobnost bude pro jedny idol, zatímco druhým nebude známé ani její jméno. Zároveň jsem ale přesvědčen, že při šťastném výběru, se člověk, který stane v čele Evropské unie, může za dva a půl roku stát jednou z největších světových autorit. Pak dokáže Evropa snáz ovlivňovat poměry v globálním světě. Pak budou mít i občané členských zemí Unie pocit větší jistoty, klidu a možná i hrdosti, která už nebude pouze národní hrdostí.

Jestli se vám tohle všechno zdá nadnesené, nepravděpodobné a třeba až utopické, může to být jen tím, že když jste chodili do školy, ještě se v dějepise neučilo, co konkrétně přineslo padesát let evropské integrace národům nejdříve rozdělené a pak sjednocující se Evropy. Nebylo toho málo a ve svém úhrnu to nebylo negativní.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .