Ocenění české vědy II

24. září 2010

Cyklus portrétů českých vědců oceněných letos prezidentem republiky u příležitosti výročí vzniku České republiky pokračuje. Dnes přinášíme portrétní medailon prof. Vladimíra Vonky.

Vladimír Vonka
Profesor Vonka patří k těm šťastným, jimž se podařilo v životě zrealizovat své klukovské sny. Na gymnáziu podle svých vlastních slov hltal lékařské spisy Paula de Cruifa, kromě medicíny ho ale zajímala i chemie či sociologie. Před maturitou se mu dostal do rukou Arrowsmith od Sinclaira Lewise. Zaujal ho natolik, že se nakonec definitivně rozhodl pro medicínu.

Na lékařské fakultě UK promoval v roce 1955. Zprvu se chtěl věnovat neurofyziologii. Po absolutoriu se v rámci povinné praxe na interně dostal na infekční oddělení a zde vzplál jeho zájem o virologii. Později se již jako renomovaný pracovník oboru seznámil v Moskvě s předním světovým virologem, profesorem Melnikem. Jeho přispěním dostal v roce 1964 od Světové zdravotnické organizace dvouleté stipendium pro studium virologie na Baylor College of Medicine v Houstonu v Texasu. Za tři roky odjel na toto pracoviště znovu a byl zde jmenován profesorem. V r. 1969 vedla jeho cesta přes hranice "proti proudu". Vrátil se naštěstí pro českou vědu do Československa a od té doby pracoval jako vůdčí osobnost nejdříve ve Výzkumném ústavu imunologickém a později v Ústavu hematologie a krevní transfúze. Oficiální vedoucí funkce však zastává až od roku 1990.

Oblasti zájmu profesora Vonky jsou virologie, experimentální onkologie, genová terapie, imunoterapie a protinádorové vakcíny. Za největší experimentální projekt ve své odborné kariéře považuje výzkum karcinomu děložního čípku. Bylo zjištěno, že 15 - 20 % zhoubných nádorů je infekčního původu. Z nich je právě zmíněný karcinom na území Evropy a Ameriky nejrozšířenější.
Hypotéza o infekčním původu karcinomu děložního čípku vznikla již v 19. století. Italský lékař Rigoni-Stren si všiml, že toto onemocnění je velmi časté u prostitutek a prakticky se nevyskytuje u jeptišek. Jde tedy o nemoc související se stylem sexuálního života. Po 15 letech systematického výzkumu ve druhé polovině dvacátého století bylo obecně přijato, že karcinom děložního čípku způsobuje genitální virus herpes simplex, blízký příbuzný viru, který způsobuje opar na rtech.
Profesor Vonka zorganizoval spolu s profesorem Kaňkou rozsáhlý projekt, jehož realizace vyžadovala v té době značné úsilí. Cílem studie bylo s konečnou platností dokázat, že genitální virus herpes simplex je skutečně původcem nemoci. Po dobu šesti let sledovali v Praze 10 skupinu 10 000 zpočátku zdravých žen. Sledovaly se nejen údaje gynekologické a cytologické, ale i styl sexuálního života, kouření a pití alkoholu. Závěr projektu zformulovaný v roce 1983 přinesl velké překvapení. To co měla studie potvrdit, nakonec s definitivní platností vyvrátila. Karcinom děložního čípku nezpůsobuje virus herpes simplex. I když byl výsledek negativní, vyvolal mimořádný mezinárodní ohlas. Bádání se posunulo jiným směrem a nakonec se potvrdilo, že původcem onemocnění jsou papillomaviry. Rizikovými faktory je počet sexuálních partnerů a brzký začátek sexuálního života. I když tímto virem je infikována velké procento žen, proběhne infekce většinou bez následků. Propuknutí nemoci vyžaduje ještě další karcinogeny, především chemické. Nejnebezpečnějším faktorem je kouření. U žen, které kouří denně více než 10 cigaret, je riziko tohoto onemocnění více než čtyřikrát vyšší.
Je velmi povzbudivé, že proti karcinomu děložního čípku byla v jedné americké a v jedné evropské firmě vyvinuta vakcína. Výzkum byl složitý a bylo nutno využít i metod genového inženýrství. Z odborného hlediska by byla výroba zvládnutelná i u nás, ale překonat technologické problémy není zatím v možnostech našeho politickými hrátkami zmítaného zdravotnictví. Zahraniční vakcína bude již v příštím roce na trhu a i u nás se připravuje vakcinační program. Podle názoru profesora Vonky je při rozhodování třeba využít znalosti patogenese, imunogenese a epidemiologie nemoci. Podle dosavadních znalostí by měla být přednostně očkována děvčátka ve věku 12 - 13 let, t. j. před začátkem sexuálního života. Jde o projekt finančně velmi náročný, který je investicí do budoucnosti.

Genová terapie v onkologii je dalším oborem, v němž se profesor Vonka angažuje. Je to podle jeho slov jeden z nejvýznamnějších a vědecky nejnáročnějších výstupů molekulové biologie a genového inženýrství. Do genové terapie patří všechny postupy, které využívají přenosu funkčního genetického materiálu k léčebným účelům. Při jejím zrodu začátkem 90. let minulého století se uvažovalo především o využití při léčbě vrozených chorob. Velká očekávání se ale zatím nenaplnila. Hlavní orientace směřuje nyní na získané choroby, hlavně pak na zhoubné nádory. Existuje řada důvodů, proč se právě onkologie stala hlavním polem působnosti genové terapie. Je totiž těžší buňku geneticky opravit tak, aby řádně fungovala, než ji zničit. O to právě jde při léčbě nádorů. Díky rychle se rozšiřujícím znalostem o nádorové biologii a imunologii i pokrokům v metodách genových manipulací, se otevřela cesta k vývoji terapeutických protinádorových vakcín. Existuje ještě řada důvodů pro výzkum genové terapie v onkologii, existuje ale i řada vážných problémů povahy technické, metodické i etické.

I když v České republice existuje řada mezinárodně uznávaných skupin, které pracují v oborech genetiky, imunologie, virologie a onkologie, neprobíhá u nás ani jedna z klinických studií, které se zabývají využitím genové terapie v onkologii. To je velice zneklidňující a skličující zjištění. Nepochopitelná těžkopádnost při zavádění příslušné legislativy brání i tomu, aby se česká klinická pracoviště mohla účastnit mezinárodních studií a tak se řadíme na poslední místa mezi zeměmi EU. Profesor Vonka usiluje o to, aby se situace pokud možno co nejdříve radikálně změnila.

Jako každá přírodní věda, vyžaduje i medicína při řešení nových problémů interdisciplinární přístup. Tomu ovšem neodpovídá přetrvávající způsob výuky na lékařských fakultách. Proto profesor Vonka hlasuje jednoznačně pro změny směřující ke schopnosti syntetického myšlení nejen u budoucích vědeckých pracovníků v medicíně ale i u řadových lékařů.

Profesor Vonka patří k naší vědecké špičce. Publikoval skoro tři sta vědeckých prací a napsal nebo spolupracoval na 17 monografiích. Je členem Učené společnosti a dalších vědeckých organizací. Obdržel řadu vyznamenání a medailí. Je členem několika redakčních rad renomovaných odborných časopisů. Optimistické zjištění nejen pro vědu, ale i pro nás všechny je, že jeho úctyhodná vědecká dráha zdaleka nekončí.

autor: Jana Štrajblová
Spustit audio