Oceněné ženy

Pravděpodobně převáží názor, že ta statistika nevypovídá o ničem. Má se za to, že ženy nejsou u nás přehlíženy, ani diskriminovány. Pokud je není moc vidět ve velké politice či ve velkém byznysu, pak asi proto, že dávají přednost politice místní a v byznysu je víc baví vařit šéfům kafe. Podobně to vidí třeba v Ománu, kde mají ženy právo kandidovat do Poradní rady Sultána. Že nakonec mezi osmdesát čtyři členy rady voliči žádnou ženu nezvolili, nikdo neřeší. Důležité je, že mohou kandidovat. Jiná situace je v Argentině, kde v noci slavila vítězství v prezidentských volbách Cristina Fernándezová. Kandidovali, pravda, i muži, ale vážnou soupeřkou byla prakticky jenom Elissa Carrióvá ze středolevé Občanské koalice.

Nemusí to, pravda, být tím, že v Argentině jsou pro zastoupení žen na volebních kandidátkách stanoveny kvóty, neboť muži v žádném případě nejsou diskriminováni, ani přehlíženi. Argentinci si konec konců zvolili dosavadní první dámu a Cristině podle pozorovatelů hodně pomohla všeobecná obliba dosavadního prezidenta. Ten zemi svými reformami vyvedl z hluboké krize a volbou jeho manželky volila většina Argentinců kontinuitu. Když se ale vrátíme k Ománu, i tam voliči hlasovali pro kontinuitu. Proč by měly ženy radit sultánovi, který si stejně nakonec dělá, co chce?