Obtížné hledání komisaře

V každém případě by mělo platit, že v Evropské unii jako v nadnárodní instituci by měla platit v zásadě stejná nebo podobná pravidla jako v každé demokratické zemi. Zástupci občanů, tedy poslanci by měli stanovovat mantinely a kontrolovat složky výkonné moci. V tak velkém a složitém společenství to nebude zcela jednoduché, už jen proto, že chybí jednotný jazyk a sdělovací prostředky. Kritikové na to často upozorňují, ale optimisté zase míní, že se to časem usadí.

Důležité pro Českou republiku je proto vyjednané místo evropského komisaře, i když i na toto téma je možné vést polemiky. Jednotliví komisaři rozšířené Evropské unie budou totiž svůj mandát vykonávat jen do doby přijetí nové ústavní smlouvy, která působnost institucí může vymezit jinak. A také platí, že tak široký orgán, obsahující rozdílné politiky různých národností se může stát zcela neakceschopný.

Jednotliví komisaři navíc nemají v komisi obhajovat zájmy svých zemí jako prvotní úkol, ale dostanou na starost, podobně jako ministři, nějaký resort. Český komisař bezesporu nebude pověřen nějakým úplně významným resortem, prý mu hrozí resort dopravy. Hrozí proto, že Česká republika není zrovna známa svým propracovaným a fungujícím dopravním systémem a vyspělou sítí železnic, silnic a dálnic. Ale i to se možná může se vstupem do Evropské unie změnit.

Jednotlivé politické strany by samozřejmě chtěly na tento post prosadit své kandidáty, protože přece jen jde o pozvánku do exkluzivního klubu předních evropských politiků, zasedají zde bývalí ministři zahraničních věcí i premiéři. A je pravděpodobné, pokud má kandidáta navrhnout vláda, že to bude kandidát nejsilnější české vládní strany, což je ČSSD. Její kandidáti jsou prý zatím čtyři, avšak dosud jsou tajeni. Nezbývá než zmínit určitou pochybnost, při hledání průchodných kandidátů není ČSSD právě profesionálním útvarem, stačí připomenout volbu prezidenta.

Při hledání kandidátů prý už jeden z nich odmítl kandidovat, bývalý ministr financí Pavel Mertlík. Nezbývá než doufat, že další kandidáti se o své nominaci nebudou dozvídat se sdělovacích prostředků, jak se dělo při volbě prezidenta a že budou nakonec přijatelní pro celé politické spektrum. Nabízí se totiž otázka a rázněji ji klade opozice, zda-li funkce eurokomisaře má nebo nemá být politická. KDU-ČSL ostatně přímo navrhuje nepolitika. Jenže na tuto otázku hledá odpověď samotná Evropská unie, jak bylo řečeno. V každém případě by ale mělo platit, že komisařem by měl býti člověk obecně přijatelný. Své zkušenosti by samozřejmě měl mít i ze zahraniční politiky státu, takže se například jistě nabízí jméno nějakého bývalého diplomata.

Stejně tak ale je pravděpodobné, že se nakonec komisařem může stát stranický politik, takový je například návrh Unie svobody, která navrhuje svého bývalého předsedu Ivana Pilipa. ODS zase hovoří o svém bývalém ministrovi životního prostředí Bedřichu Moldanovi.

Jde o zajímavou diskusi. Pokud se k nominaci přistoupí jako k pozici věcné, pak bude lepší obsadit ji odborníkem. Jenže politika Evropské unie není nic jiného než jakákoliv jiná politika. Hra na nadstranické kandidáty může skončit stejně špatně, jako se tak děje v národních politikách. Proto celá diskuse o eurokomisařích odráží jen hlubší diskusi o dalším směřování evropských institucí.

Možná nejlepší by bylo počkat až na volby do Evropského parlamentu a respektovat nominaci té politické strany, která v nich nejvíce uspěje. Jenže nominace mají být hotovy do konce března, tedy ještě před volbami. Nezbývá než prozatím improvizovat, ale už v budoucnu po volbách by bylo dobré, aby se komisařem stal ten, kterého navrhla politická strana s nejpřesvědčivější evropskou politikou. Jen tak budou mít občané možnost také o evropské politice, týkající se Česká republiky, spolurozhodnout. Bylo by to dobré už proto, aby v postu českého eurokomisaře neviděli jen další lukrativní post pro české politiky.