Obří teleskopy

Dalekohledy umístěné v kosmu pořizují nejdokonalejší obrazy kosmických těles, nejznámější je Hubbleův kosmický teleskop. Jenže ani astronomická technika umístěná zde na Zemi ještě neřekla své poslední slovo. Na planetě opět máme nejvýkonnější optický teleskop a také efektivně největší radioteleskop.

Tento zvrat nastal díky vylepšení dvojice velkých zrcadlových dalekohledů, které jsou umístěny v Arizoně ve Spojených státech. Dalekohledy pracují ve společné souhře a právě dostaly zbrusu novou tzv. adaptivní optiku. Tento optický teleskop se jmenuje Large Binocular Teleskope (LBT) a tvoří jej dvě hlavní zrcadla, každé o průměru 8,4 metru. Pokud oba dalekohledy míří do stejného místa na obloze, chová se celý systém jako jeden dalekohled o průměru 11,8 metru. Jde tedy o největší optický dalekohled na světě. Nicméně ani tyto parametry by samy o sobě ještě nestačily na rozlišovací schopnosti, které má Hubbleův kosmický teleskop. Ten je totiž ve výhodnější pozici, opticky ho neruší hustá a neklidná zemská atmosféra, na oběžné dráze Země pracuje v prakticky čistém vakuu.

Zásadní výhodou nového vybavení arizonského binokulární dalekohledu je fakt, že jeho nové optické komponenty se v reálném čase přizpůsobují deformacím obrazu. Světlo totiž do dalekohledu cestuje dlouhým a nehomogenním sloupcem vzduchu. Přizpůsobování obrazu zajišťují nepatrné a přesně vypočítané lokální deformace povrchu sekundárního zrcadla o průměru 90 cm. Tyto deformace vykonává soustava 672 malých magnetů. Díky systému adaptivní optiky se daří prakticky jakékoliv větší poruchy nebo rozmázání obrazu kompenzovat. Po tomto zdokonalení pořídil arizonský dalekohled 3x ostřejší fotografie než Hubbleův kosmický dalekohled. V provozu přitom bylo pouze jedno z dvojice hlavních zrcadel. Na vývoji a obsluze tohoto systému se podílí řada pracovišť z USA, Německa a Itálie.

12. června byl také uveden do provozu momentálně největší systém pro radiovou astronomii - LOw Frequency Array, zkratkou LOFAR. Nachází se v Nizozemí a skládá se z 25 tisíc malých antén s průměry od 50 cm až do 2 metrů. Pole těchto antén zaujímá plochu asi jednoho čtverečního kilometru. Také tyto antény pracují v součinnosti, jejich signály se kombinují na bázi vlnového jevu, kterému se říká interferometrie. Díky této souhře a počítačové obsluze podává systém LOFAR stejný výkon jako jedna souvislá anténa o průměru 1000 kilometrů.