Obrana jazyka

V obou případech by bylo na škodu, kdyby při projednávání v parlamentu rozhodovala skutečnost, že s návrhem přišla opozice. Těžko si představit nadstraničtější téma, než je jazyk a řeč. Kdyby do naší ústavy přibyla věta, že "stát dbá na ochranu českého jazyka jako nedílné součásti státní a národní identity", nemuselo by se jednat o pouhou formalitu. Třeba by se našel český manažer, který by se pak u Ústavního soudu domáhal práva hovořit v české pobočce nadnárodní firmy česky, nikoli tedy anglicky nebo německy. Bylo by pak dobrodružné sledovat, co takový písek provede v soukolí globalizace, zda se zastaví příliv investičního kapitálu, anebo jestli se zahraniční investoři naučí řeči domorodců.

Ve věci kultivovaného hlasového projevu hlasatelů, moderátorů a redaktorů pak také nemusí být zákonná proklamace, byť postrádající nějakou sankci, na škodu. Shoda, že není jedno, jak spolu komunikujeme, a že je špatné, když se tak děje nekultivovaně, je důležitá už proto, aby slovo zcela nepozbylo váhu. Uzákonění kultivovaného projevu by mohlo vytvořit prostor pro stejně bouřlivé diskuse, jaké se dnes vedou k tématu tak přízemnímu, jako jsou peníze. Nikoli náhodou se říká, že člověka poznáváme po řeči, nikoli tedy podle bankovního konta. To by ostatně také mohlo být připomenuto zákonem.