Obnovitelné zdroje by stát měl podporovat nepřímo, bez jádra budeme v minusu, varuje Zahradník (ODS)

„Pokud si uvědomujeme problém změny klimatu a že není úplně ideální spalovat uhlí, tak přirozenou cestou jsou obnovitelné zdroje,“ tvrdí programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.

Zdůrazňuje, že obnovitelné zdroje jsou stále novou technologií a je proto třeba je dotovat – byť například fotovoltaika by se podle propočtů Svazu mohla po roce 2025 obejít bez podpory.

Konvenční zdroje energie jsou zvýhodněny – například neplatí své externality, jako jsou škody na životním prostředí. Aby se trh narovnal, zavádí se podpora ve formě výkupních cen nebo investičních dotací.
Martin Sedlák

Čtěte také

Malá a dostupná elektroauta se automobilkám nevyplatí, naštvaní Evropané vyjdou do ulic, varuje Forbes

Sedlák připouští, že v českém energetickém mixu mají své místo i jaderné reaktory, nové ale mohou začít fungovat nejdříve po roce 2040. Státní energetická koncepce počítá s tím, že jádro by mohlo tvořit až polovinu výroby energie. Velkou neznámou ale je, kolik budou nové reaktory stát a jaký to bude mít dopad na spotřebitele.

„Existují i koncepty, jak se bez nových jaderných bloků obejít. Přichází nové technologie, jako je sezónní ukládání energie do vodíku – zatím jsou drahé, ale fotovoltaika také dříve byla drahá a vidíme sešup o desítky procent,“ podotýká Sedlák.

Pozor na sociální dopady

„Stát by měl postupovat obezřetně a poučit se ze solárního boomu, ke kterému v minulosti došlo,“ míní poslanec Jan Zahradník (ODS). Obnovitelné zdroje by stát měl podporovat nepřímo zjednodušením jejich výstavby, případně jít cestou decentralizace energetiky – tedy podpořit malé obecní elektrárny nebo solární panely na střechách domů.

My jsme průmyslová země, a pokud si podvážeme vlastní hospodářské kapacity, bude to znamenat významné ztráty a náklady. Vedle ambiciózních ekologických cílů je třeba vidět i sociální dopady.
Jan Zahradník

Zahradník zdůrazňuje, že významnou část energetického mixu musí tvořit jaderná energetika, a to kvůli nestabilitě obnovitelných zdrojů. Zároveň se pozastavuje nad tím, že konec uhelných elektráren se bere jako hotová věc:

Čtěte také

Nesmíme podléhat klimatickému třeštění a svazovat si ruce nereálnými limity, žádá Zahradník (ODS)

„Analýza ČEPS říká, že pokud se nám nepodaří postavit jádro – což se při současném zeleném složení Evropského parlamentu a Komise může stát – tak bychom v roce 2040 měli zápornou bilanci vyrobené energie ve výši 22–30 TWh,“ varuje člen Uhelné komise, která je poradním orgánem vlády.

Podle Zahradníka navíc chybí analýza vývoje spotřeby energie, a to například v souvislosti s rozvojem elektromobility, nahrazováním koksu při výrobě oceli nebo třeba se streamovacími službami.

Poukazuje i na to, že roční produkce jaderné elektrárny Temelín zhruba odpovídá 28 tisícům hektarů solárních panelů – a na odpovídající výkon větrných elektráren by zase bylo potřeba až 50× více oceli a 15× více betonu, než bylo použito na stavbu Temelína.

Sedlák ovšem namítá, že s tím vším se počítá – pro solární elektrárny je například možné využít průmyslově znečištěné plochy v severních Čechách. „Nikdo neusiluje o to, aby se znovu stavěly na orné půdě,“ uzavírá.