Obnovitelné zdroje by stát měl podporovat nepřímo, bez jádra budeme v minusu, varuje Zahradník (ODS)

2. leden 2020

Česko se zavázalo, že zvýší podíl energie z obnovitelných zdrojů. Ve vánočním projevu ale před nimi varoval prezident Miloš Zeman, podle něj jsou nestabilní a dotované ve prospěch solárních baronů.

„Pokud si uvědomujeme problém změny klimatu a že není úplně ideální spalovat uhlí, tak přirozenou cestou jsou obnovitelné zdroje,“ tvrdí programový ředitel Svazu moderní energetiky Martin Sedlák.

Zdůrazňuje, že obnovitelné zdroje jsou stále novou technologií a je proto třeba je dotovat – byť například fotovoltaika by se podle propočtů Svazu mohla po roce 2025 obejít bez podpory.

Konvenční zdroje energie jsou zvýhodněny – například neplatí své externality, jako jsou škody na životním prostředí. Aby se trh narovnal, zavádí se podpora ve formě výkupních cen nebo investičních dotací.
Martin Sedlák

Čtěte také

Sedlák připouští, že v českém energetickém mixu mají své místo i jaderné reaktory, nové ale mohou začít fungovat nejdříve po roce 2040. Státní energetická koncepce počítá s tím, že jádro by mohlo tvořit až polovinu výroby energie. Velkou neznámou ale je, kolik budou nové reaktory stát a jaký to bude mít dopad na spotřebitele.

„Existují i koncepty, jak se bez nových jaderných bloků obejít. Přichází nové technologie, jako je sezónní ukládání energie do vodíku – zatím jsou drahé, ale fotovoltaika také dříve byla drahá a vidíme sešup o desítky procent,“ podotýká Sedlák.

Pozor na sociální dopady

„Stát by měl postupovat obezřetně a poučit se ze solárního boomu, ke kterému v minulosti došlo,“ míní poslanec Jan Zahradník (ODS). Obnovitelné zdroje by stát měl podporovat nepřímo zjednodušením jejich výstavby, případně jít cestou decentralizace energetiky – tedy podpořit malé obecní elektrárny nebo solární panely na střechách domů.

My jsme průmyslová země, a pokud si podvážeme vlastní hospodářské kapacity, bude to znamenat významné ztráty a náklady. Vedle ambiciózních ekologických cílů je třeba vidět i sociální dopady.
Jan Zahradník

Zahradník zdůrazňuje, že významnou část energetického mixu musí tvořit jaderná energetika, a to kvůli nestabilitě obnovitelných zdrojů. Zároveň se pozastavuje nad tím, že konec uhelných elektráren se bere jako hotová věc:

Čtěte také

„Analýza ČEPS říká, že pokud se nám nepodaří postavit jádro – což se při současném zeleném složení Evropského parlamentu a Komise může stát – tak bychom v roce 2040 měli zápornou bilanci vyrobené energie ve výši 22–30 TWh,“ varuje člen Uhelné komise, která je poradním orgánem vlády.

Podle Zahradníka navíc chybí analýza vývoje spotřeby energie, a to například v souvislosti s rozvojem elektromobility, nahrazováním koksu při výrobě oceli nebo třeba se streamovacími službami.

Poukazuje i na to, že roční produkce jaderné elektrárny Temelín zhruba odpovídá 28 tisícům hektarů solárních panelů – a na odpovídající výkon větrných elektráren by zase bylo potřeba až 50× více oceli a 15× více betonu, než bylo použito na stavbu Temelína.

Sedlák ovšem namítá, že s tím vším se počítá – pro solární elektrárny je například možné využít průmyslově znečištěné plochy v severních Čechách. „Nikdo neusiluje o to, aby se znovu stavěly na orné půdě,“ uzavírá.

autoři: Veronika Sedláčková , ert
Spustit audio

Související