Obnova Iráku

Bezmála 4 měsíce od oficiálního konce válečných operací v Iráku není nad čím jásat. Poválečné těžkosti vítězné koalice jsou zřejmé. Útoky proti americkým a britským vojákům, sabotážní akce nebo nedávné pumové atentáty na budovu OSN a jordánsko ambasádu v Bagdádu, jsou součástí mnohem širšího problému. Obnova Iráku bude finančně náročnější, než se čekalo. Na zajištění bezpečnosti bude třeba více, než současných 160 tisíc, v drtivé většině amerických vojáků. Dobu, za kterou se Irák postaví na nohy, nelze spolehlivě odhadnout.

Šéf dočasné koaliční správy Iráku Paul Bremer hovoří o desítkách miliard dolarů, které obnova Iráku pohltí nad rámec výnosů z prodeje irácké ropy. Jen opravy ropovodů a ropných zařízení budou stát 5 až 10 miliard dolarů. Pokud všechno dobře půjde, budou naplno fungovat za rok až za dva. Nynější produkce ropy je ve srovnání s předválečnou zhruba poloviční. Finančně a časově náročné bude také obnovení dodávek elektřiny a pitné vody. V prvním případě se náklady odhadují na dvě miliardy, v případě druhém na 16 miliard dolarů v horizontu čtyř let.

Spojené státy v současné době kryjí 95 procent veškerých výdajů, spojených s obnovou Iráku. Ztráty, jak materiální, ale především na lidských životech, jdou na vrub Američanů z 90 procent. Prezident Bush bude muset Kongres žádat o dodatečné zdroje a to v době, kdy deficit rozpočtu dosahuje rekordních hodnot. V říjnu se v Madridu koná mezinárodní dárcovská konference, ze které by měly na obnovu Iráku vzejít další prostředky. Není pochyb o tom, že Irák potřebuje, aby se na jeho obnově podílelo co nejvíce zemí a také Organizace spojených národů.

Spojené státy se tomu ostatně nikdy nebránily, právě naopak. Jenže si vždy kladly jednu těžko splnitelnou podmínku. Obnova Iráku bude probíhat zcela v jejich režii, ať už jde o záležitosti vojenského, hospodářského nebo politického rázu. Ve středu ale Bushova vláda naznačila ochotu k zatím největší úpravě dosavadní strategie. Náměstek ministra zahraničí Richard Armitage prohlásil, že z koaličních sil v Iráku by se mohly stát mezinárodní síly pod záštitou OSN za předpokladu, že velení těchto sil bude v rukou Američanů.

Za zmínku stojí, že Armitage v podstatě zopakoval to, co poprvé veřejně zmínil minulý týden generální tajemník OSN Kofi Annan. Důležitost náměstkova vystoupení nijak neumenšuje fakt, že se jedná, jak Armitage prohlásil, o "myšlenku, která musí být teprve prozkoumána" v diskusích s Organizací spojených národů. Náměstek by si těžko dovolil vystoupit s tak důležitým sdělením, pokud by nešlo o parciální výsledek vážné diskuse, vedené uvnitř Bushovy vlády a zřejmě i úmyslně vyslaný veřejný signál větší vstřícnosti ke Světové organizaci.

Podle odborníků se velmi rychle blíží okamžik, kdy Spojené státy budou muset přistoupit k výrazným změnám své dosavadní strategie obnovy Iráku. V podstatě se ocitají ve stejné situaci, jaká nastala pro odpůrce silového řešení irácké krize po úspěšném a rychlém vojenském zásahu americko-britské koalice proti režimu Saddáma Husajna. Jako se tehdy nepotvrdily katastrofické scénáře odpůrců války, tak se nyní nenaplňuje optimismus, ventilovaný Bushovou vládou v souvislosti s obnovou Iráku. Platí to, co bylo řečeno v úvodu. Na vše, co souvisí s Irákem, je nutné nahlížet z mnoha úhlů.