Obejdeme se bez ruského zemního plynu?
Vztahy mezi Ruskem a Západem jsou nejhorší od dob studené války. Země Evropské unie i Spojené státy Rusku pohrozily tvrdými ekonomickými sankcemi, pokud by Moskva dál vyhrotila krizi na Ukrajině. V krajním případě tak může dojít i na zastavení ruských dodávek zemního plynu do Evropy.
Co by to pro Česko a další země znamenalo? Mrzli by v době zimy Evropané ve svých bytech nebo jsou schopni případný výpadek ruských dodávek nahradit? Dnešní Zaostřeno připravil Ondřej Houska.
V Evropské unii najdeme země, které jsou na Rusku z hlediska dodávek zemního plynu závislé stoprocentně. Pro Česko to neplatí, ale i tak z Ruska odebírá velkou většinu své spotřeby.
Na pobřeží Belgie poblíž vesnice Zeebrugge je ale místo, které může být pro Česko i další státy klíčem k větší energetické bezpečnosti: terminál na zkapalnělý zemní plyn, tedy LNG. Dodávky odsud jednou můžou výrazně snížit českou závislost na Rusku.
Zásobník v Zeebrugge funguje od roku 1987, a to bez jediné havárie. Plyn sem lodě vozí z víc než 10 různých zemí světa. Společnost Fluxys, která terminál vlastní, na něm už staví druhé přístavní molo.
Počítá tedy s tím, že zájem o dopravu zkapalnělého zemního plynu do Evropy časem rozhodně poroste. Když se plyn pomocí terminálu dostane na pevninu, je možné ho dopravit kamkoliv, kam vede potrubí.
„Plyn můžeme dodávat do Británie, Francie, Itálie, Německa a samozřejmě taky do Belgie, Nizozemska a Lucemburska. To mluvíme o dodávkách pomocí potrubí.
Ale potrubím může plyn přitéct i sem k nám a my ho můžeme zkapalnět a naložit na lodě, které ho odvezou do Jižní Ameriky, Indie nebo třeba Jižní Koreje," komentuje možnosti dopravy LNG Remy Laurent, mluvčí společnosti Fluxis.
Ačkoliv v tomto přehledu nezaznělo Česko, je důležité, že zaznělo Německo. Plyn z terminálu se už teď dostane na belgicko-německé hranice. Pak stačí postavit potrubí přes Německo na české hranice.
Takový plynovod už je v plánu. Jmenuje se Mitteleuropäische Transversale a stavět ho má firma RWE. Jenže projekt zatím usnul kvůli nedostatečné poptávce. Ale pokud by byla zpochybněna důvěryhodnost Ruska jako dodavatele, může se to rychle změnit.
„Kdyby kvůli krizi na Ukrajině došlo k výpadku ruských dodávek, můžeme díky našim potrubím dodávat do Německa víc než půl milionu metrů krychlových plynu za hodinu. Takže to je obrovské množství plynu, které by teklo ze západu na východ," dodává Laurent.
Přesně řečeno do Německa, dál zatím potrubí nevede. Do terminálu v Zeebrugge proudí jednak zkapalnělý zemní plyn, jednak plyn pomocí potrubí z Británie a z Norska.
Celková roční kapacita terminálu v Zeebrugge je asi 50 miliard metrů krychlových zemního plynu, to je zhruba desetina veškeré evropské spotřeby a asi sedminásobek toho, co za rok spotřebuje Česko. Z hlediska LNG, tedy dopravy zkapalnělého plynu loděmi, má terminál kapacitu 9 miliard metrů krychlových.
„Loni tu přistálo 37 lodí se zkapalnělým zemním plynem. To je o něco málo víc než třetina naší kapacity," shrnuje Laurent.
Terminál v Zeebrugge tedy zdaleka nejede na plný výkon. Spotřeba LNG totiž v Evropě po roce 2011 výrazně klesla. Důvodem jsou prosté ekonomické zákony.
„Producentům LNG se samozřejmě vyplatí dovážet plyn tam, kde za něj dostanou zaplacenu nejvyšší cenu. Což dnes platí o Brazílii, Argentině, Japonsku, Jižní Koreji, Číně a Indii," jmenuje Laurent klíčové cílové země.
Cena za LNG, tedy zkapalnělý zemní plyn, je v těchto zemích výrazně vyšší než v Evropě. Proto dnes producenti plyn dodávají hlavně do Jižní Ameriky a do Asie.
V případě Japonska může za vysoké ceny jeho rozhodnutí uzavřít své jaderné elektrárny po havárii ve Fukušimě.
Když Japonci přišli o energii z jádra, musejí ji nahradit zemním plynem, a tak jejich poptávka po něm vystřelila nahoru. Podobná je i situace v Jižní Americe.
„V Jižní Americe jsou velkým zdrojem energie vodní elektrárny. Jenže v poslední době tam bylo dost velké sucho. Takže musejí výpadek v produkci elektřiny nějak nahradit a použili k tomu zemní plyn," popisuje příčiny zájmu Jižní Ameriky Laurent.
Laurent ale také dodává, že situace v Jižní Americe či Japonsku se může rychle změnit a klesající poptávka by srazila ceny. Pak by pro producenty byla Evropa opět atraktivnější. Navíc během několika málo let nastoupí ještě další faktor: zemní plyn začne ve velkém produkovat Austrálie.
„Jejich produkce bude skutečně obrovská. To pravděpodobně naplní světovou poptávku po plynu, což povede ke snížení cen. Za pár let tak dodávky do Evropy pravděpodobně stoupnou," nastiňuje možné důsledky Laurent.
Australský plyn na trh přijde určitě, budoucí rozhodnutí Japonska ale samozřejmě neznáme. V nejbližších několika letech se tak nezdá, že by se dodávky zkapalnělého zemního plynu do Evropy masivně zvýšily.
Platí to i o americkém břidlicovém plynu, který mnozí označují za potenciální nástroj ke snížení evropské závislosti na Rusku.
„Kdybych byl americkým producentem břidlicového plynu, rozhodně bych ho neprodával do Evropy. Nabídl bych ho tam, kde bych za něj dostal nejvyšší cenu," míní Laurent.
Pokud by Evropané chtěli třeba kvůli obavám z Ruska zkapalnělý zemní plyn ihned, museli by si za něj výrazně připlatit. Momentálně je totiž ruský zemní plyn výrazně levnější.
Vše, co jsme slyšeli, znamená, že plyn z terminálu v Zeebrugge Češi rozhodně nezačnou využívat hned. Ale možnosti, jak do budoucna snížit závislost na Rusku tu rozhodně jsou.
Co by se ale stalo v případě, že by Rusko ze dne na den přestalo dodávat 130 miliard metrů krychlových, které země Evropské unie od Ruska odebírají.
Na to se pokusil odpovědět ekonom Georg Zachmann, ve své studii nazvané „Může Evropa přežít bez ruského plynu?", která vzbudila velkou pozornost.
„Za vysokou cenu a po krátkém čase příprav by Evropa byla schopná přečkat zimu, i kdyby nedostávala vůbec žádný ruský plyn.
Jsou zde jiné zdroje, které můžeme v Evropě využít: vyšší dovozy plynu, větší produkce z domácích zdrojů a omezení spotřeby," popisuje možnosti Evropy Zachmann.
„Do Evropy se už teď dováží plyn z Norska. Loni to bylo nějakých 120 miliard metrů krychlových, předtím dokonce 140 miliard. Takže podle naší analýzy je možné od Norka odebírat dalších 20 miliard.
Evropa také dováží plyn ze severní Afriky. Tam mnoho kapacity navíc není, ale kdyby byla Evropa ochotná zaplatit víc, mohla by z Alžírska či Libye dostat dalších 5 až 10 miliard metrů krychlových.
Největší neznámou je, kolik plynu navíc může Evropa získat pomocí zkapalnělého zemního plynu. V Evropě existuje hodně LNG terminálů, a kdyby pracovaly na plný výkon, Evropa by mohla dovážet asi 190 miliard metrů krychlových. To je víc, než kolik k nám dováží Rusko.
Ale získat tento plyn by samozřejmě byl problém, obchoduje se s ním na globálním trhu. Ale kdyby byla Evropa ochotná zaplatit velmi vysokou cenu, mohla by získat nějakých 60 miliard metrů krychlových navíc.
Možná by Evropané museli začít vyjednávat o nějakém kompromisu s Japonskem, aby Japonci omezili svojí spotřebu a část plynu se dostala do Evropy," nastiňuje dovoz plynu Zachmann.
Zachmann také dodává, že lze zvýšit i evropskou produkci zemního plynu o dalších 20 miliard metrů krychlových. Největší potenciál má dle něj Nizozemí, které však těžbu omezilo z důvodu toho, že těžba způsobuje slabá zemětřesení.
Zachmann také tvrdí, že by šlo výrazně omezit spotřebu zemního plynu. Až 40 miliard metrů krychlových by se dle něj dalo ušetřit tím, že by se odpojily některé elektrárny, které by začaly využívat jiné zdroje.
Zachmann zmiňuje i to, že výraznou úsporu by znamenalo méně topení. „Kdyby se teplota v domácnostech v zimě snížila o 1 a půl stupně, náklady na energie by klesly o 10 procent. Kdyby to udělali všichni, kdo topí plynem, Evropa by ušetřila zhruba 20 miliard metrů krychlových."
Celkově by se tak daly úplně nahradit ruské dodávky zemního plynu. Ačkoliv by to bylo technicky velmi náročné a vyžadovalo by to koordinaci na celoevropské úrovni. Cenové odhady takového projektu jsou však dle něj výrazně nejisté, ale věří, že by se jednalo o zvládnutelnou situaci.
„Bylo by to zvládnutelné. Zásadní je ale jiná věc: náklady by zasáhly členské země Unie výrazně rozdílně. Několik východních členů je na ruském plynu vysoce závislých, a kdyby musely nést veškeré náklady samy, pro jejich ekonomiky by to byla tvrdá rána.
Takže pokud by to bylo tak, že zahraničně politická rozhodnutí uděláme v Bruselu, ale nakonec by za to zaplatili Češi nebo Slováci, to by určitě nefungovalo. Tyto země musejí od ostatních dostat nějaké kompenzace a měli bychom o tom začít diskutovat," shrnuje na závěr odlišné finanční dopady Zachmann.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
