Obce dostanou přidáno

Bylo tak vyslyšeno volání starostů menších obcí po odstranění diskriminace. Ta podle nich spočívala v tom, že ze státem vybraných daní dostávaly jejich obce přibližně šestkrát méně než velkoměsta. V příštím roce by tak tento nepoměr měl být odstraněn. Už zmiňovaná více než čtyřmiliardová suma však neznamená, že všichni dostanou přidáno.

Zhruba dvě desítky měst potká pravý opak. Například do Olomouce by mělo dorazit o téměř 150 milionů korun méně než letos. Samozřejmě nelze vyloučit, že takto postižené obce se pokusí chybějící peníze získat jinak. Například zvýšením příjmů z obecního majetku či z různých poplatků. Chybějící finance by mohli dorazit také z nejrůznějších rozpočtových kapitol, nebo z evropských fondů.

Znamená to, že nelze jednoznačně tvrdit, kdo na novele zákona o rozpočtovém určení daní výrazně vydělá a kdo naopak prodělá. Stejně tak nelze ostře narýsovat hranici, která by určovala, co je spravedlivé a co naopak diskriminační. Například z velkoměst proudí do státní pokladny daleko větší sumy. Navíc tato města většinou financují náročné projekty, které v konečném důsledku využívají rovněž obyvatelé přilehlých vesnic a městeček. Řeč může být třeba o nemocnicích, školách, divadlech, a tak podobně. Tedy i o některých činnostech, kterých se stát s lehkým srdcem zbavil a přenesl je na města či kraje. Většinou bez odpovídajícího balíku peněz.

Na druhé straně - pokud nemá dojít k vylidnění venkova, musí malé obce fungovat. K tomu potřebují určitou sumu peněz a té se jim zatím nedostává. Takže ne všude si mohou dovolit placeného starostu, kanalizaci, opravu chodníků nebo veřejného osvětlení. Nemohou provozovat školu či školku, o nejrůznějších službách ani nemluvě. A rozhodně všelékem nejsou nejrůznější peníze z fondů Evropské unie, ani další zadlužování.

Z tohoto úhlu pohledu jsou stížnosti starostů menších obcí stejně na místě, jako nářky jejich kolegů z větších měst. Jak už to v takovýchto situacích bývá, řešením je nakonec kompromis, který sice nenadchne nikoho, ale zároveň nikomu výrazně neublíží. Proto těch zhruba dvacet měst určitě překousne mírný úbytek financí, které do jejich pokladny dorazí od státu příští rok. Zároveň ti, kteří si polepší, nemohou spoléhat na to, že získají tučné sousto. Suma převyšující čtyři miliardy korun vypadá na první pohled sice lákavě, když se však rozdrobí pro jednotlivé obce, nejde o dech vyrážející částku. Zároveň je dobré dodat, že obce čerpají ze státem vybraných daní daleko více. Podle údajů ministerstva financí to v loňském roce bylo kolem 131 miliard korun.

Samozřejmě se dá diskutovat o tom, zda je to hodně nebo málo. Podobné polemiky se povedou i v budoucnosti. Proto na současné novele zákona o rozpočtovém určení daní je nejzajímavější něco jiného než zmiňované zhruba čtyři a půl miliardy navíc. Podstatné jsou změny klíče, podle kterého mají být peníze od státu rozdělovány. Nově bude záležet také na rozloze obcí a ne hlavně na počtu obyvatel. Tím by se mělo zabránit nechutným tahanicím, kdy si města kupovala nové duše, aby se přehoupla přes určitou hranici a tím získala od státu další peníze.

Ani tento systém není dokonalý. Například nebere příliš v potaz, že obce musí provozovat školy, nebo udržovat pozemní komunikace. Když se k tomu přidají rozdílné klimatické podmínky, je zřejmé, že kritérií, jak spravedlivěji rozdělovat mezi obce peníze by mohlo být daleko více. Zkrátka hledání spravedlnosti v této sféře je obtížné a lze ještě očekávat další tvrdé střety mezi představiteli menších obcí, velkých měst a státu.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .
Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .