Obamu v Praze častěji

8. duben 2009

V posledních dnech několikrát, a dnes naposledy u řezníka, jsem byl dotázán, zda se mi opravdu projev prezidenta Obamy líbil tak, jak jsem v České televizi tvrdil. Dotázal jsem se proč se pan řezník ptá a odpověď byla hned: mně se totiž líbil také, ale já velké politice nerozumím, a jemu jsem rozuměl všechno, tak je mi to divné.

0:00
/
0:00

Platí tedy, že když Barrack Obama promluví v Praze o globální bezpečnosti a protiraketové obraně, i na pozadí našich dějin, tak mu čeští občané rozumí, laiky nevyjímaje. Naproti tomu když o téže věci promluví kterýkoli domácí politik, lidi se leda naštvou, čemuž jasně nasvědčuje stav veřejného mínění. Není to divné?

Nemám ve zvyku spekulovat, ale tentokrát to zkusím. V prvé řadě by mne zajímalo, zda nám americký prezident náhodou s tím veřejným míněním o protiraketové obraně trochu nezamával, ale nevím. Za druhé, zřejmě pouze laik a nikoli český politik je schopen dobře porozumět podmíněnému výroku o tom, že primární je odzbrojení a kontrola jaderného materiálu, ale pokud na to Irán nepřistoupí, protiraketový systém potřebujeme a postavíme, pokud na dohodu přistoupí a svůj nukleární program dá pod kontrolu, protiraketový systém nebude. Kdo alespoň trochu a diletantsky programoval jako já, ví že jde o tzv. "IFovou" podmínku. Pokud nastane toto, uděláme toto, pokud nastane opak, uděláme něco jiného. Logické a jasné jak facka, řekli bychom.

Ne tak ovšem pro českou politiku, protože sotva pár hodin po projevu již se opět čeští politici pustili do hádání o to, zda Obama řekl radar bude, nebo řekl, že to odloží respektive radar nebude. Ifová podmínka nikde a tudíž sbohem zdravý rozume. Ovšem může takové diskusi někdo rozumět, natožpak důvěřovat? Myslím že těžko. Může za těchto okolností existovat jakási národní shoda na strategickém projektu a podmínkách jeho umístění u nás? No samozřejmě nemůže. Může řadový občan vstát a smlouvu ratifikovat či zamítnout? Nemůže, to musí politici. A může někdo za těchto okolností stát o umístění takto komplexního a citlivého mezinárodního projektu k nám, do českého politického diskurzu? No nemůže, pochopitelně.

Ukázka rozdílu mezi výroky amerického prezidenta a českou politickou logikou je ukázkou příčin toho, proč projekt umístění radaru u nás prakticky havaroval. Je to zásadní rozdíl mezi bezpečnostní analýzou či koncepcí, která říká, že primárně odstraňujeme hrozby a pokud se nedaří a rizika rostou, budujeme obranu, a situací, kdy doktrinálně prosazujeme jednostrannou logiku, a to buď "Radar chceme, protože ho chtějí Američané a nechtějí Rusové", nebo naopak"Radar nechceme, protože ho chtějí Američané a nechtějí Rusové". A v poslední době dokonce, protože se českou politickou logikou a deficitem bezpečnostního dialogu opravdu podařilo lidi odradit a zastrašit, převládl geniální výrok "lidi to nechtějí", nebo jak pravil v neděli Jiří Dienstbier "nikdo to tady nechce". A pravda je, že když můj řezník poslouchá Obamu, radar spíše chce, když se dívá na Dienstbiera nebo Zahradila, radar spíše nechce. Ví, že je závislý zcela na politice a svůj postoj řídí podle toho, jak se politici chovají a mluví. Také zde platí IFová podmínka, že. A také jí rozumím s českými politiky se do rizikového projektu nechce nikomu.

Hlubším dopadem rozdílu mezi bezpečnostním dialogem, který v Praze nastolil Obama, a doktrinálním přetahováním, které provozují čeští politici v téže věci je, že bezpečnostní dialog stojí na předpokladu analýzy a zjišťování informací o skutečném vývoji rizika a chování jeho nositelů, zatímco mechanické oponování vyžaduje pouze shromažďování či opakování apriorních argumentů, byť by byly sebepitomější. A ideálním partnerem je pro takový "dialog" hluchého se slepým je ruská geopolitika. Bude-li donekonečna opakovat, že se radarem cítí ohrožena, bude radar nakonec opravdu protiruská hrozba, byť je to nesmysl.

Považuji za zásadní a hodné kritické sebereflexe české politiky to, že zatímco novým partnerem českého občana v bezpečnostním dialogu se asi stal Barack Obama, partnerem hádajících se českých politických stran je Medveděv nebo Putin. A uvidíme, zda se ruská politika změní, protože má šanci na spolupracující a dialogickou americkou administrativu a pokud Kreml nenaskočí propadne na vedlejší kolej. Pak bychom za hlupáky zůstali sami.

A kde jsme nyní? Před více než dvěma lety, když se projekt radaru začal u nás debatovat, bylo pro umístění radaru asi 55% dospělých a uvážlivých občanů. Po několika letech intenzivní vnitropolitické a mediální bitvy z nich zbyla sotva polovina..

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .

autor: Ivan Gabal
Spustit audio

Nejposlouchanější

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.