O zdravotnictví bez hysterie

Proti tomu vystoupila vehementně také ministryně zdravotnictví Milada Emmerová a získala k tomu podporu premiéra Grosse. Argumentovali tak, že mají strach, aby privátní nemocnice nerušily ta oddělení, která by jim dost nevynášela, nebo aby nezkrachovaly a tím pádem by se pacienti neměli kde léčit.

Také prezident České lékařské komory David Rath ostře kritizoval soukromý sektor a inicioval vznik nového zákona, podle něhož by nemocnice měly mít statut neziskových organizací zřizovaných státem, krajem nebo obcí. Ministryně to přivítala a ještě k tomu podpořila sociálnědemokratického poslance Jaroslava Krákoru, který propašoval do bezkonfliktního zákona o snižování hluku větu zakazující převod nemocnic na akciové společnosti.

Zákon byl i s touto větou schválen zrovna v první den voleb a při jeho projednávání padala z ústa poslanců vládních stran i opozice velice silná slova. Voliči měli zřejmě pochopit, že se ministryně a sociální demokraté vůbec perou ze všech sil za práva prostých lidí na dobrou zdravotní péči a vhodit pak do volebních uren lístky s kandidáty této strany. Jenže je to všechno zřejmě mnohem složitější. Příspěvkové organizace se obvykle netransformují na akciovku. Bývá to tak, že příspěvková organizace zůstává jako zbytková a vedle ní vzniká nová akciovka. Takže dotyčná věta byla ostudným způsobem propašovaná do zákona úplně zbytečně. Navíc není pravděpodobné, že bude zákon přijat i senátem a podepsán prezidentem. Pokud se ho přesto podaří schválit, a to díky komunistům, pak určitě skončí u ústavního soudu, protože tímto způsobem nelze krajům zakázat, aby nakládaly se svým majetkem.

Volební výsledky ukazují jasně, že se vládní ČSSD přepočítala. Ministryně zdravotnictví, která kandidovala do senátu v obvodu Plzeň-jih, výrazně prohrála souboj s Jiřím Šnebergerem z ODS, který zvítězil hned v prvním kole. Pozice ministryně se tím určitě neupevnila, přitom už teď, po pouhých stech dnech ve funkci, musí poslouchat výzvy ke svému odstoupení z úst soukromých lékařů. Ti mají strach, aby nechtěla znárodnit jejich praxe, protože to předpokládal koncepční materiál, který před nedávnem unikl z Lidového domu.

Hádky ohledně nemocnic působí ještě absurdněji vezmeme-li v úvahu, že teprve 15. listopadu představila ministryně Milada Emmerová svou koncepci změn ve zdravotnictví. Předpokládá v ní vznik základní sítě nemocnic a přeměnu části lůžek na zdravotně-sociální, za něž by se připlácelo. Pacienti by přitom neměli mít možnost vybrat si nemocnici podle informací o kvalitě poskytované péče - ministryně totiž nechce připustit, že by do některé nemocnice v síti přestali chodit, protože tam je velká úmrtnost. Naopak rozhodující slovo v péči o pacienty by měli mít praktičtí lékaři, ti by řídili jejich pohyb po zdravotnických zařízeních.

Návrh ministryně Emmerové se určitě nesetká s všeobecným souhlasem a podrobněji se k němu ještě vrátíme. Problém, jak zajistit občanům dostatečný přístup ke zdravotní péči, přitom neplýtvat a navíc nezasahovat do pravomocí krajů, je složitý a nepodaří se s ním pohnout, pokud diskuse nebude mít věcný charakter a nebude vůle k dohodě mezi vládou a opozicí. Proto také použití tohoto tématu v rámci volební kampaně nepřineslo ani jeho řešení ani víc hlasů pro sociální demokracii.