O územní celistvosti Gruzie se nediskutuje...

Zároveň ovšem připomněla, že Německo patřilo mezi ty země, které se na posledním summitu Severoatlantické aliance držely názoru, že ani Gruzie, ani Ukrajina zatím nejsou na vstup do NATO připraveny a že na dalším vrcholném setkání ministrů zahraničí aliance v prosinci bude znovu možnost tento problém posoudit. "Nic víc a nic méně," řekla spolková kancléřka a z tohoto konstatování jasně vyplynulo něco mnohem podstatnějšího: O Gruzii a Ukrajině se sice jako o nových členech paktu uvažuje, ale zatím se jim rozhodně nic konkrétního neslibuje.

Medveděv kancléřku vyslechl s putinsky kamennou tváří a když na něj přišla řada, opáčil, že Rusko si v Gruzii počínalo správně, a přišel s již známou a na Západě nepříliš populární ruskou představou nového mezinárodního bezpečnostního systému. Západní svět se totiž oprávněně domnívá, že Rusko nakonec navrhne takovou evropskou bezpečnostní architekturu, která by automaticky bránila rozšiřování NATO o země, jež Moskva považuje za součást své zájmové sféry a kde si tudíž svou dominanci hodlá uchovat nebo dokonce znovu vybudovat. Dále rovněž zdůraznil, že neshody v jistých otázkách, zajímajících obě strany, naštěstí neznamenají zastavení spolupráce ve sférách dalších. Aby taky ne, vždyť Německo je jak dnes, tak perspektivně největším odběratelem ruských energetických surovin na starém kontinentu. Sečteno a podtrženo - ruský nesmlouvavý tah na západoevropskou branku, střeženou váhavými střelci, pokračuje dál.

Zprostředkovaně to ostatně potvrdilo i moskevské setkání ruského premiéra Vladimira Putina s jeho ukrajinskou kolegyní Julií Tymošenkovou. Schéma této tříhodinové schůzky bylo podle svědků z ruské strany ještě ofenzivnější - Putin útočil a Tymošenková se bránila. Když šéfce kyjevského kabinetu vyčinil, že její země dodávala Saakašviliho režimu zbraně, Julie Volodymirovna na to reagovala větou: "Byla to Tymošenková, kdo jako první přišel s informací, že orgány podléhající přímo prezidentu Juščenkovi, dodávaly Saakašvilimu zbraně, a to na úkor bezpečnostní zájmů naší země." (konec citátu) Připomeneme-li ještě v této souvislosti, že to byla právě Tymošenková, kdo odmítl ruské počínání v Gruzii jednoznačně odsoudit, je jasné, že v ukrajinský nejvyšší mocenský tandem má na rozdíl od ruského k něčemu alespoň vzdáleně připomínajícího jednotu hodně daleko.

Nejpodstatnější otázkou této schůzky ale rozhodně bylo dohadování cen ruského plynu pro Ukrajinu na příští rok. Putin Tymošenkové připomněl, že její země letos platila za tisíc kubíků zemního plynu 179,5 dolaru, zatímco ne právě nejbohatší evropské státy jako Rumunsko či Slovensko dávají bez námitek skoro dvakrát víc - kolem 330 dolarů. Zároveň varoval, že Gazprom hodlá ceny pro Evropu zvýšit až na 400 a o rok později dokonce na 500 dolarů za tisíc kubíků. Jak se zdá, Julii Tymošenkové se tento předpokládaný růst, který ona sama označila za "šokový", podaří rozložit do tří let. Někteří analytici jsou toho názoru, že Moskva se tak snaží Tymošenkové připravit dobré body pro ukrajinskou politickou scénu a také si ji získat jako dalšího ukrajinského spoluhráče v boji proti Viktoru Juščenkovi, protože spoléhat jen na Janukovyče už se přece jednou nevyplatilo.

Obě schůzky tak signalizují ve vztazích mezi Ruskem a přinejmenším zbytkem Evropy setrvalý stav. Šok ještě nepominul a Ruská federace na mezinárodním poli všeho, co si předsevzala.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .