O stávce učitelů

Přidáno by měli dostat ti, kteří na sobě a svých učebních metodách pracují tak, aby odpovídali změnám ve společnosti a také tomu, jak se mění samy děti. Kdo je nedokáže zaujmout, ten jim těžko dá něco podstatného do života. Výrazně lepší platy by také měli mít mladí kantoři, kteří ani nejsou ochotni za současných podmínek do škol nastupovat. Učitelské sbory tak stárnou a jsou stále více feminizované. Jenže odměnit dobrého nebo začínajícího učitele lépe ředitel nemůže.

Musí postupovat podle tarifních tabulek, a ty se řídí věkem a odslouženými lety. Na osobní ohodnocení mu nezbývá ani 10 procent a jeho podíl na platech se stále snižuje. Odboráři ale tvrdí, že je to tak správně a stále požadují zvyšování tarifních platů všem učitelům o určité procento. Takže ten, kdo bere málo, dostane také málo přidáno a víc si polepší ten, kdo má větší plat. Kdyby prý o odměňování ve větší míře rozhodovali ředitelé, mohlo by být jejich hodnocení subjektivní a nespravedlivé. Není přece žádnou výjimkou, že ředitel někomu nadržuje a ti ostatní by pak na tom byli špatně.

To se samozřejmě může stát a na řadě míst se to děje i s platnými tabulkovými platy. Odboráři ale zapomínají, že tak je tomu u všech šéfů. V podnicích státních i soukromých. A záleží spíš na dobrém výběru ředitelů. Kdyby Ministerstvo školství už před lety přišlo s nějakou představou, jak se má zastaralý způsob výuky měnit, mohli být ředitelé vybíráni podle toho, zda jsou schopni změny uskutečňovat. Takoví ředitelé by pak mohli odměňovat své pedagogy podle toho, do jaké míry naplňují koncepci školy a ta by tak nezůstala jen na papíře, jak je tomu dnes.

Když je k dispozici omezené množství peněz, dalo by se také předpokládat, že se s nimi nebude zbytečně plýtvat. Jenže opak je pravdou. Zatímco dětí po celá 90 léta ubývalo, škol a učitelů přibývalo. Nechci tím říci, že má být ve třídách zase 30 a více dětí nebo studentů, ten nepoměr ale je trochu příliš velký. Když najdeme v malé vzdálenosti od sebe tři poloprázdné školy, tak asi není něco v pořádku. Rušení a slučování škol se ale zatím nedaří, jako se málokdy daří něco prováděného od zeleného stolu. Podíl na tom má i způsob financování, který by se měl změnit tak, aby škola, která nemá dostatek žáků, nemohla existovat. Snad jen s výjimkou vesnických málotřídek. To by pak donutilo samy školy, aby se slučovaly, zatím co teď se jakýmkoli změnám brání.

Jako bezprostřední důvod ke stávce uvádějí školští odboráři fakt, že jim chce vláda snížit třinácté a čtrnácté platy, takže vlastně učitelům ubere to, co jim na tabulkových platech přidá. Není to sice tak úplně pravda, protože učitelé základních škol si přesto výrazně polepší, v jiných typech škol ale budou platy v nejlepším případě stagnovat. Škoda, že si učitelské odbory nenašly lepší důvod pro stávku a nezorganizovaly jí důsledněji. Takhle vystřílely těžkou munici, aniž by bylo jasné, čeho vlastně chtějí dosáhnout. A škoda také, že se při sčítání stávkujících i stávkokazů zapomíná na to, že by se peníze školského resortu daly vynakládat daleko efektivnějším způsobem.