O pokračujících represích barmské junty

Korespondent britských Timesů v Barmě, který kvůli bezpečnosti neuvádí své jméno, píše o velkém množství kremací, které už týden probíhají v přísně střeženém krematoriu na severu Rangúnu, aby nikdy nebylo možné zjistit přesný počet obětí zabitých při demonstracích. O tajných kremacích řekli korespondentovi místní lidé, kteří sledují noční příjezdy krytých vojenských nákladních automobilů a kouř stoupající z komínů krematoria. Vojáci hlídají přístupové silnice a vyhrožují každému, kdo po nočním zákazu vycházení v deset hodin večer vyhlédne z okna vedoucího na tyto cesty.

Podle humanitárních pracovníků a mezinárodních diplomatů z Rangúnu jsou tyto zprávy hodnověrné. Podle nich se nikdo nesnaží identifikovat mrtvé ani vrátit je rodinám nebo je pohřbít podle buddhistického rituálu, potvrdil jeden zahraniční představitel. Po městě kolují dokonce i hrůzné zvěsti, že některé oběti vhozené do pecí byly ještě naživu, ale tyto informace nelze spolehlivě ověřit. Podle očitých svědků začaly kremace v pátek 28. září, více než 24 hodin poté, co vojáci zahájili palbu do demonstrantů. Do oblasti odmítají jezdit i taxíkáři. Diplomaté se shodují, že vojáci při protestech zabili sto až 200 lidí a zatkli asi tisíc mnichů a okolo tří tisíc civilistů. Barmský režim uvádí 2.093 zadržených.

Podobné tajné kremace dělala i čínská armáda po potlačení masakru na Náměstí nebeského klidu v roce 1989. Ani tam nebyl dodnes zjištěn přesný počet mrtvých. Ještě znepokojivější je však zjevně nekončící přísun mrtvých i v době, kdy se už na ulicích nestřílí. Jeden zahraniční lékařský expert řekl korespondentovi Timesů, že ví od barmských lékařů, že nemocnice a kliniky mají úředně zakázáno poskytnout jakékoli ošetření zraněným. Řada lidí tak mohla na následky zranění v ulicích zemřít. Zprávy jen zvyšují obavy o osud výše postavených buddhistických mnichů a mladých noviců, kteří byli podle očitých svědectví zatýkáni velmi brutálním způsobem. Do světa pronikla řada snímků zakrvácených mnišských rouch, rozbitých buddhistických soch a znesvěcených obrazů, které byly výsledkem krvavých nočních razií v klášterech. K nejhoršímu násilí zřejmě došlo v klášteře Mwe Kja Džan v severozápadním Rangúnu. Podle svědectví zveřejněného v thajském tisku tam vojáci postavili všechny mnichy ke zdi a jednomu po druhém o ni rozbili hlavu. Potom všechny mnichy naložili na nákladní vozy kromě opata - toho zbili tak brutálně, že na místě zemřel. Tato fakta však nelze ověřit přímo na místě kvůli silné vojenské přítomnosti v klášteře.

Barmská junta odmítla k zadrženým pustit představitele Červeného kříže. Zvláštní zmocněnec OSN Ibrahim Gambari řekl v pátek v New Yorku, že se obává masového přesídlování mnichů i civilistů, kteří se zúčastnili protestů. Donedávna velebená výhoda současných demonstrací - internet, který přispěl k informovanosti světa, se nyní změnil v nevýhodu: režim jej nechal zapnutý jen tak dlouho, dokud si jeho experti nestáhli všechny propašované snímky a videa z pouličních protestů, a teprve potom jej vypnul. Nyní podle záběrů identifikuje účastníky i ty, kteří je posílali do světa. V každém obytném bloku existuje registrační úřad, kde na zdi visí fotografie všech tamějších obyvatel, řekl jeden zahraniční humanitární pracovník, který systém sám využíval při adresných dodávkách humanitární pomoci.

Jedním z vzácných záblesků naděje byly pro Barmánce první záběry vůdkyně opozice Aun Schan Su Ťij ve státní televizi po mnoha letech - zpravodajská relace informovala, že ji v jejím domácím vězení navštívil vyslanec Gambari. Barmský vládce, generál Than Šwei, jí pod tlakem Gambariho nabídl setkání za podmínek, které Su Ťij údajně odmítla, ale z politického hlediska to byla i tak pozoruhodná nabídka. V čajovnách, kde se zprávy šíří nejvíc, vzbuzuje naděje i často opakovaná zvěst, že premiér junty Sou Win zemřel na leukémii, přestože mu byla dopřána ta nejlepší lékařská péče. A ještě nadějnější připadá Barmáncům zvěst, že při pokusu o darování kostní dřeně zemřel i bratr Sou Wina. Barma je nesmírně pověrčivá země, která věří na hvězdy a horoskopy, a tohle je pro generály mimořádně zlé znamení, uzavírá britský Times.

Další svědectví o brutalitě vojenské junty přináší britský Daily Telegraph, jehož korespondent v thajském Bangkoku popisuje příběh barmského majora, který dezertoval z vládní armády a uprchl do Thajska. Důvodem byl tajný rozkaz velení střílet do mnichů s cílem zabíjet. Major Hla Lin reportérovi řekl, že je věřící buddhista, a kdyby v Barmě zůstal, musel by rozkazu uposlechnout. Major Hla je zatím jediným známým případem dezerce, ale posiluje naděje, že v armádě možná panuje napětí či dokonce rozkol. Podle majora bylo rozkazem zděšeno mnoho důstojníků. Všichni se však bojí Than Šweie, který je velmi krutý.

Korespondent na základě svědectví popisuje i současný život v Rangúnu. Každou noc vjíždějí do ulic armádní vozidla s megafony a hlásí, že se "bude zatýkat podle fotografií". Nedaleko nejposvátnější barmské pagody Šweitigoum, kde protestní pochody začínaly, vyhnali vojáci spící obyvatele na ulici a všechny je v nejméně osmi náklaďácích odvezli. Vězni jsou údajně zadržováni na nepoužívaném koňském závodišti a v budově technické školy. Disidenti jsou přesvědčeni, že vězněno je na 6.000 lidí. Je těžké cokoli ověřit, ale jisté je jedno - z rangúnských ulic zcela zmizeli mniši, jimiž se to zde donedávna jen hemžilo. Příbuzná jedné z nemnoha žen, které byly v posledních dnech propuštěny, popsala, že zadržení jsou rozdělováni do čtyř kategorií podle chování při demonstracích - na kolemjdoucí, dále ty, kteří jen přihlíželi, ty, kteří demonstrantům tleskali, a ty, kteří se protestům připojili.

Na dosud nezmiňovaný aspekt možného dopadu situace v Barmě upozorňuje americký deník International Herald Tribune. Podle autora článku se tamější protivládní protesty na první pohled jeví jako prostý boj mezi brutální vládní juntou a demokratickými silami vedenými laureátkou Nobelovy ceny míru Su Ťij. Jde však o velmi složitou krizi, která v sobě skrývá nepředvídatelná rizika, jež by mohla Barmu proměnit v jihoasijskou verzi Iráku. Centrální vláda totiž už 50 let válčí se 17 etnickými povstaleckými skupinami, které si přejí vystoupit z Barmského svazu vytvořeného už za nadvlády Británie.

Barmánci, kteří náleží k tibetskému etniku, tvoří 68 procent z 57 milionů obyvatel. Jsou zde však ještě Šanové, převážně křesťanští Karenové, Kačjinové, Čjinové, Monové, Waové, Arakanci, Anglobarmánci, Indové a Číňané. Nejpočetnější Šanové jsou etnicky spřízněni s Thajci a spolupracují i s thajskou armádou. Většina etnických skupin má vlastní vojsko a živí se pašováním dřeva, šperků a narkotik. Armáda vládní junty proti nim bojovala 50 let, než se jí podařilo uzavřít s největšími povstaleckými uskupeními napjaté příměří. Kdyby však měla juntu nahradit demokratická civilní vláda pod vedením Su Ťij, etnické nepokoje by pravděpodobně znovu propukly.

Šanové, Karenové, Kačjinové a Monové dodnes požadují nezávislost. Na nerostné bohatství Barmy si zase brousí zuby její mocní sousedé Indie, Čína a Thajsko, kteří se stejně jako další soused, Bangladéš, zároveň obávají, aby se nepokoje nepřelily i k nim. Největší politický, ekonomický a vojenský vliv v Barmě má Čína, která v současnosti buduje námořní základnu v Rangúnu. Tyto čínské ambice zase znepokojují Indii. Pokud by nová demokratická vláda nepostupovala vůči rozvratnickým oblastem na svém obvodu dost razantně, mohlo by se stát, že by se Barma ocitla v podobném chaosu jako Irák a lákala by chamtivé sousedy k intervenci. V horším případě by se kvůli strategické Barmě mohly dostat do střetu i Indie s Čínou. Západ by měl proto vědět, že pokud přinutí vojenskou juntu k tomu, aby se vzdala moci, měl by nastolit neméně silnou novou demokratickou vládu. Hrdina boje za nezávislost Barmy a slavný otec Su Ťij, generál Aun Schan, slíbil etnickým oblastem nezávislost. Jeho dcera by nyní mohla zdědit výsledný chaos, domnívá se International Herald Tribune.