O námořnických rukojmích se jedná

Podle včera odvysílaných informací íránské televize už spolu s ní všichni zatčení britští mariňáci uznali, že 23. března narušili výsostní vody Íránu. Někteří se za to i omluvili na kameru, přestože jejich premiér Tony Blair už druhý týden trvá na tom, že k žádnému narušení územní celistvosti Íránu nedošlo.

"Pokud přístup, který Británie zvolila během posledních dvou dnů, bude pokračovat," oznámil včera komentář íránské televize,"dá se doufat, že záležitost bude vyřešena bilaterální cestou, bez nervozity a hluku a naplněním požadavků Íránu."

Příbuzní zajatých Britů si tedy mohli alespoň trochu oddechnout.

Reakce, které incident vyvolal, ovšem tak soucitné a přátelské jako líčené íránské zajetí nebyly. Šestadvacetiletá svobodnice a matka dvou dětí by jistě nechtěla stát před svým velvyslanectvím v Teheránu, když na něj účastníci studentské demonstrace házeli kameny a někteří britští občané zas navrhovali zajmout na oplátku pár Íránců, a pak s jejich režimem vyjednávat z pozice síly.

Létající kameny a myšlenky na odvetu jsou jen extrémní ukázkou vypjatých emocí na obou stranách sporu.

Íránci však zatím s propuštěním námořnické patnáctky rozhodně nespěchali a snažili se z incidentu na domácí i zahraniční scéně vytěžit i to, co se nedá. Konzervativci například požadovali svobodu britských námořníků podmínit propuštěním pěti Íránců, které Američané v prosinci zatkli v Bagdádu jako narušitele podporující místní šiitské partyzány. I když o takovouhle výměnu Írán oficiálně nepožádal, Washington ji předem vyloučil.

Byli vůbec britští vojáci uneseni plánovaně, jak to některé reakce ze zahraničí naznačovaly? To je domněnka stejně sporná jako koordináty místa, kde íránská pobřežní hlídka britské vojáky zadržela. A možná ji nikdo už nepotvrdí ani nevyvrátí.

Nicméně ajatolláh Chamenejí v dřívejším projevu prohlásil, že "když mezinárodní společenství označilo jednání Íránu v souvislosti s jaderným programem za ilegální, nebude se moci divit, když bude Írán ilegálně jednat." Podle pozorovatelů tím mohl íránským revolučním gardám dát k podobné akci zelenou.

Jeho režim se jistě cítí ohrožen, jelikož americké kontingenty se nacházejí téměř ve všech sousedních státech i na lodích v Perském zálivu. Země se navíc propadá do diplomatické izolace, poté co Rada bezpečnosti OSN znovu odsoudila jeho jaderný program. A kdyby se vydání britských vojáků protahovalo, napětí by se jen stupňovalo. Přestože tentokrát prezident George Bush odmítl otázku, zda si zadržení Britů žádá vojenskou protiakci, příště by spolu s britskými Spojenci mohl odpovědět jinak.

V citovaném dopise vyslovila zajatá Angličanka naději, že se domů vrátí už brzy a přiveze příbuzným dárek od íránských přátel. Ještě předtím zdá se, bude ale muset londýnský vyslanec islámskou vládu v Teheránu ujistit, že britské jednotky v budoucnu území opakovaně nenaruší, ať už se to předminulý pátek stalo nebo ne.

Prezident Ahmadínežád pak třeba nebude zas tak upěnlivě trvat na slově omluva a řeči o agresi si nechá pro domácí publikum.

Takovými formulacemi a postupem by si Íránci i Britové zachovali tvář a nikdo by nemusel myslet na odvetu, ani zdvihat kameny. A svobodnice Turneová by nemusela v islámské televizi zpochybňovat oprávněnost spojenecké přítomnosti v regionu a jednou se zase mohla najíst doma.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .