O mouchách - přátelích člověka

Mouchy jsou prý stále užitečnější?

Asi narážíte na využití much ve prospěch člověka. Samozřejmě moucha je vnímána obecně jako hmyz otravný, škodlivý, který se nás drží, obtěžuje nás, přenáší nemoci, protože chvíli sedí na člověku, chvíli někde na nějaké mršině nebo na výkalech.

Ovšem bez něj bychom neměli asi vlaštovky?

Samozřejmě. Na druhé straně mouchy jsou velmi významnou potravou třeba jak říkáte vlaštovek nebo jiných ptáků nebo například žab a podobně. Tedy živočichů mnohem nám sympatičtějších. Muší larvy se živí všemi možnými zbytky jak našeho jídelníčku, tak všelijakými mršinami v přírodě, a z tohoto hlediska mají také velmi pozitivní ekologickou úlohu, protože likvidují všechny možné mršiny a tím činí naše prostředí čisté. A této vlastnosti much bylo využito i komerčně. Existuje takový projekt, který se jmenuje Ecodiptera Life, je to projekt vypsaný Evropskou unií, dotovaný asi půldruhým milionem eur, zúčastní se ho šest vědeckých výzkumných pracovišť v celé Evropě, mezi nimi také jeden výzkumný ústav na Slovensku, Zoologický ústav Slovenské akademie věd, a cílem tohoto projektu je vymyslet a vypracovat metody využití muších larev při likvidaci odpadů ze zemědělství. Jeden z takových skutečně výborných výsledků dosáhli naši kolegové v Bratislavě, kterým se podařilo dotáhnout tento projekt až do poloprovozních podmínek. Snaží se pomocí muších larev, v tomto případě larev mouchy domácí, té obyčejné mouchy, která je takovým otravou v našich příbytcích, tak pomocí těchto larev likvidují kejdu z vepřinců.

Uveďme pro nezemědělce, že zatímco hnůj dejme tomu od skotu z kravínů je tak užitečný, že každý sedlák si ho nesmírně vážil, tak kejda je trochu nevítaným odpadem.

To je pravda, právě s kejdou si většina těch velkokapacitních prasečníků neví rady, a jsou různé metody, jak ji likvidovat. Je využívána na výrobu bioplynu například, ale stále je spousta kejdy, která se nedá nijak bezprostředně jako hnojivo využít. Právě tito Slováci našli způsob, jak z té neužitečné kejdy udělat vysušením a zpracováním pomocí muších larev velmi příjemné nesmradlavé hnojivo, granulované hnojivo, které má všestranné využití, které se může použít jak v domácnosti na hnojení pokojových rostlin, tak na zahrádce na záhonech, nebo dokonce i na poli. To je právě v této fázi ve zkoušení, protože poloprovozy slovenských kolegů již vyprodukovaly několik metráků tohoto suchého příjemného hnojiva.

Proč mouchám kejda nepáchne?

Mouchám kejda nejen, že nepáchne, ale ona jim přímo voní. Je to pro ně potravní lákadlo, protože jejich způsob života předpokládá nacházet v prostředí, ve kterém by se jejich larvy rozmnožovaly, kde by měly dostatek potravy, a to jsou obvykle místa, která z našeho hlediska nesmírně zapáchají - mršiny, výkaly a podobně.

Pane profesore, a jaké další možnosti nám k našemu prospěchu mohou mouchy poskytnout?

Znám jednu metodu, která sice nevyužívá mouchu domácí, ale příbuznou bzučivku, která je asi tak velikosti mouchy domácí, a jejíž larvy se vyvíjejí hlavně v mršinách.

Bzučivku uvidíme nejspíše na koních, kravách?

Také se dá pozorovat na dobytku, ale nejčastěji, a každý ji zná z takové situace, kdy se objeví na čerstvém lejnu. Bzučivka je kovově lesklá, zelená muška, která se obvykle objeví na čerstvém lejnu několik minut po jeho odložení. Je to taková zdravotní policie, má výborný čich a právě podle vůně, pro ni vůně, nalezne ten zdroj vůně a to bývá obyčejně buďto nějaká mršina nebo výkal, do kterého ona naklade vajíčka a který potom její larvy zkonzumují.

O tom, že tyto larvy nakonec nacházejí uplatnění v medicíně, o tom už se zmiňujeme několik let...

Ano, to je stará metoda. Felčaři si někdy před dvěma sty lety všimli, že na bojištích, kde byli ranění vojáci, jimž se infikovaly rány mušími larvami, neumírají, ba naopak proti svým nešťastným druhům, kteří rány infikované larvami neměli, se rychleji hojí. Na základě toho vznikla taková metoda, že se úmyslně do nehojivých ran dávaly muší larvy a tyto larvy potom pomáhaly tu ránu zhojit. Tato metoda byla už rozpracovaná a poměrně široce používaná někdy ve 20. a 30. letech minulého století.

Ovšem pak se zazdálo, že se to pro moderní medicínu nesluší?

Jednak to a jednak byly vynalezeny velmi účinné antibakteriální látky, různá antibiotika jako penicilin a jemu podobné látky, a protože zabíraly velmi dobře na začátku, tak se od této metody muších larev ustoupilo. Dnes ovšem vznikla velmi silná rezistence proti některým antibiotikům, a hledají se nové prostředky. Proto se oživila ta stará metoda, říká se tomu larvální terapie, a v případech, kde se rány skutečně nehojí, například u diabetiků, lidí trpících cukrovkou, se tento způsob léčby poměrně dobře osvědčuje.

Zdánlivě nehygienický přístup se velice osvědčuje v náš prospěch?

Skutečně tyto larvy, které skutečně jsou vkládány do ran sterilní, jsou zvlášť vypěstované ve sterilním prostředí, tyto larvy potom pomáhají hojení. Mechanismus toho je poměrně doposud málo prozkoumán, předpokládáme, že jednak ty larvy vyžerou veškerou tkáň, mrtvou tkáň, která vzniká v té ráně. Druhým předpokladem je, že vypouštějí nějaké látky, které sterilizují ránu. A konečně mouchy svým pohybem simulují tu zdravou tkáň v okolí, tím podněcují její prokrvení a urychlují hojení rány.