O maminkách, co žádají odškodné

Případy vyvolaly mediální pozornost, ale i rozpaky. Také pár komentářů. Některé se pozastavily nad počínáním maminek, jimž se narodily zdravé děti. Jiné se za ně energicky postavily. Nejvíc pan Jiří Havel, stínový ministr školství za ČSSD, který napsal (v HN z 6. března) mj: Pokud jde o odškodnění, je nechtěné mateřství z nedbalosti lékaře pro ženu stejně brutálním poškozením jejich práv jako znásilnění (konec citátu). Ty, kdo to vidí jinak, nazval pan stínový ministr "intelektuály". Není sám, kdo sáhl k této řečnické manýře, která nerozlišuje mezi přemýšlením a planým mudrováním a chce znevážit oponenta vyjádřením despektu. Nevšiml si, že znásilnění je brutálním traumatem, i když nevede k otěhotnění, a že děti, o nichž je tu řeč, nebyly počaty znásilněním. Ale nechme ho být.

Ty případy (zatím jsou 4, 1x kyretáž a 3x sterilizace) lze vnímat jako právní kauzy. Jako reklamovanou nedbalost při provádění vyžádané služby, která způsobila žadatelkám újmu. Patrně však nelze zůstat jen při tom, proto vznikla i ta diskuse, resp. polemika. Ve všech zmíněných případech je tu navíc dítě, jehož život ona nedbalost umožnila.

Tím se ta scenérie podstatně mění, tj. rozšiřuje se o další rozměr. Už nejde o pouhý vztah mezi poškozenou klientkou a nedbalým poskytovatelem služby, ale i o vztah matka-dítě. Který z obou váží víc? - Jinými slovy: je dle zákona oprávněná žádost o odškodnění takovou skutečností, která hraje roli ve vztahu maka-dítě? Která dokonce něco říká o povaze tohoto vztahu a může mít na ni vliv?

Ty otázky nejsou nemístné. Proč nenapadly pana stínového ministra a některé komentátory, to nevím. Rozhodně nejde jen o právní při, ale též o morálně psychologický problém, na nějž je občanský zákoník krátký. Chápu toho soudce, který se zdráhal žalobu převzít. To téma je totiž názornou ukázkou netotožnosti právního a mravního řádu. Pravda, ten první je psaný, druhý nikoli, ale o to pádnější je důvod chytit se za nos. - Možná, že je ve hře i následující okolnost. Zabrousil jsem na webové stránky, kde se k věci vyjadřovali uživatelé internetu. Někteří ty ženy hrubým způsobem odsuzovali, aniž byli v jejich kůži. Zřejmě jim není jasné, co je to etika a čemu má sloužit.

Etika je vlastně filozofická disciplína, která hledá, nalézá a zdůvodňuje vodítka pro řešení morálních problémů. Pan stínový ministr by ji možná označil za "intelektuálštinu". Ono jde o odpovědné přemýšlení. Etika zkoumá problém ze všech dostupných hledisek, nejen z některých. Ale neodsuzuje, nepranýřuje. To by měli ti účastníci internetové exhibice vědět. Snad jen kdybych byl otcem některé z žen, domáhajících se odškodnění, řekl bych "Holka, raději toho nech," protože bych myslel na vnučku. Ale to je asi tak všechno.

Celá ta aféra ale naznačuje ještě něco jiného. Šířící se přesvědčení, že peníze, jichž nikdy není dost, jsou nárokovým zadostiučiněním za jakoukoli osudovou újmu. Že jsou univerzálním ekvivalentem kterékoli hodnoty, například vztahové. Takto všemocné ale nejsou.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .