O fotbale a kopané

Favorizovaný FC Basilej v prodloužení prohrál 1: 2. a mistrovský titul, k němuž by mu bývala stačila remíza, mu tak na poslední chvíli unikl doslova o onen příslovečný fous. Rozzuření basilejští fanoušci se tentokrát nespokojili s obvyklým nevinným folklórem jako je bombardování plochy hřiště explodujícími petardami, kamením a lahvemi, nýbrž uspořádali na zvítězivší sportovce divokou honičku, jež se nápadně podobala pokusu o lynčování.

Když zdemolovali stadion, vyrazili do ulic. Zapálili nedaleké staveniště, převraceli auta, v masovém amoku ničili všechno, co jim přišlo pod ruku, ať už to byly tramvaje, sanitky, dopravní značky, kiosky a nebo veřejný park. Útočili na policajty, hasiče, saniťáky a také novináře, zejména byli-li vybaveni kamerami. Scenérie byla podmalována mračny slzného plynu, vodními děly a střelbou gumovými projektily ze strany policie. Ještě během zápasu někdo tzv. Molotovovým koktejlem zapálil obchod s módní obuví přímo ve středu města. Hmotné škody jsou odhadovány v šestimístných cifrách.

Bylo zraněno sto lidí, jeden z curyšských hráčů utrpěl těžké popáleniny a policie zatkla pětadvacet vandalů. Další přijdou na řadu po vyhodnocení filmového materiálu. Basilejskému klubu, špičce švýcarského fotbalu, hrozí těžké sankce. Média přímo přetékají komentáři - viník těchto tragických událostí musí být nalezen, pojmenován, usvědčen a potrestán. Politická scéna dostala skvělou příležitost k profilování. Levice vyčítavě mluví o mládeži frustrované nezaměstnaností a neradostnou vyhlídkou života v konzumní společnosti.

Pravice připomíná nedostatečný respekt k občanským úzům, typický pro moderní generaci, která už od dětských botiček nemá žádné jasně a pevně vymezené hranice. Je slyšet také rozumnější a vyváženější hlasy a sice že násilí a vandalismus nelze paušálně připisovat jenom mládeži. Na záběrech šílenců utržených ze řetězu jsou vidět také dobře oblečení pánové středního věku a dokonce i ženy. Atmosféry příznivě naladěné násilí s potěšením využívají i prachobyčejní kriminálníci. Svůj díl viny nesou pasivní čumilové, přispívající k vytváření dramatické kulisy.

Přetřásáno je jako všude na světě i finanční pozadí švýcarského fotbalu. FC Basilej je proslulý částkami rozměru slona, investovanými do nákupu těch nejlepších hráčů. "Kdo má prachy vyhraje!" úplně nejhůř ze všech je na tom chudáček policie. Když se v minulosti několikrát uchýlila k poměrně tvrdým preventivním opatřením, všichni si přímo zoufali nad omezováním občanských práv. jestliže se policajtům naopak situace vymkne z ruky, všem je hned jasné, že za peníze nás daňových poplatníků odvádí naprosto nedostatečnou práci.

Projde připravený zákon, umožňující tvrdé a rychlé restrikce proti randalizujícím fandům? Kdo to kdy slyšel, trvale archivovat biometrická data darebáků? Za časů mého dětství se fotbalu říkalo kopaná. Z bytu tety Františky v rodném Prostějově jsem pozorovával dění na hřišti, rozprostírajícím se mezi nádražím a Agrostrojem. Přímo pod oknem. Naprosto jsem netušil, oč usiluje těch dvacet mužů, honících se za poskakujícím míčem, zatímco zbývající dva nedělají nic a jen tak postávají v bráně. Těm dvěma jsem záviděl. Že mají placaté čepice s kšiltem.

Těšilo mě, že jsem u toho, aniž bych si musel koupit vstupenku. Líbila se mi atmosféra, vytvářená nedělně oblečeným publikem. Lidi opatrně kousali do horkých párků, aby se nepobryndali, pili pivo z papírových pohárků a jak zapomenout na starce, jenž tenkrát před šedesáti lety, když konečně padl vytoužený gól, kles na kolena a v slzách litanicky velebil úspěšného útočníka: "Vytlačile, ty staré tróbo, budiž ti všechno odpuštěno!"

Byl tehdejší svět lepší? Nebyl. Chyběl v něm například Karel Poláček, autor jedné z nejkrásnějších českých knížek Muži v ofsajdu. Zabilo ho řáděni Hitlerových fandů a taky, marná sláva, mlčení čumilů.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci "http://www.rozhlas.cz/cro6/audio/ Radio na přání