O agresivitě kampaně a vzdělanosti národa

V severských zemích jsou mírnější než třeba ve Středomoří. Přesto mám dojem, že pokud se drsné způsoby pěstují v zemích, jimž říkáme vyspělé, platí to o několika týdnech samotné kampaně. Před ní i po ni se tam polemiky vedou věcněji a zdvořileji, alespoň pokud probíhají mezi standardními formacemi nepříliš vzdálenými od politického středu. Naproti tomu je hulvátství naší nedávné kampaně pouhým přidáním plynu za jízdy, která trvá už hodně dlouho. Začalo to konfrontačním stylem, jemuž přiučil svou stranu její předseda Václav Klaus. Mělo to úspěch. Premiér Klaus si vyseděl plivníka, který ho v tomto oboru předčil. Miloše Zemana. Mělo to úspěch. Zeman se stal premiérem.

Televize a tisk zjistily, že zájem veřejnosti lze zvýšit pepřem a žlučí. Arogance politiků se stala vhodnou surovinou, která zvyšovala sledovanost médií. A politici na to slyšeli. I ti, kteří původně vystupovali uměřeně. Známe to z nedělních debat před kamerou. Kritikové vytýkali redaktorům, že hádky politiků nepomáhají divákům rozumět, ať tam zvou raději odborníky. Marně. S rozhádanými politiky je zábava. S odborníky by byla nuda. - Stěžuje-li si kdo na pokleslost zdejší politické kultury, měl by vzít v úvahu pokleslost kultury mediální.

Média (mám na mysli ta, co jdou nejvíc na odbyt) tak činí nikoli z pouhé svévole. Zjišťování sledovanosti je poučilo, co jde většinovému diváku nebo čtenáři k duhu. Stěžuje-li si kdo na pokleslost mediální kultury, měl by vzít v úvahu, že odpovídá poptávce ze strany většinové veřejnosti.

A jsme u toho. Jde o téma, mluvit o němž se zdá být neslušné, nevkusné, nevhodné. Tím je vzdělanostní úroveň národa. Říkám záměrně "národa", nikoli "lidu" nebo "širokých vrstev" apod. Tu úroveň totiž můžeme sledovat i u příslušníků takových skupin, které jsou běžně pokládány za vzdělané. Včetně třeba lékařů nebo soudců. Zajisté nikoli u všech. A nikoli u všech stejně. Např. studenti jsou na tom lépe než kluci z učňáků, ale ani u studentů to není žádná sláva.

Sledujme např. úroveň jazykové kultury. Slovní zásobu, větnou stavbu, sloh, výrazová klišé, výslovnost resp. artikulaci, intonaci. Jazykové chudobě je přímo úměrná chudoba myšlenková. Oč méně se daří myšlence, o to víc přibývá emocí. Samozřejmě těch negativních. Čím méně mě baví přemýšlet nebo čím méně to umím, tím spíš ponechám důležité rozhodnutí na okolnostech, na momentální náladě. Hodně voličů se rozhoduje na poslední chvíli podle rozpoložení, které jim navodila kampaň. Politici to dobře vědí. A novináři též.

Lze očekávat, že té agresivity a negativismu bude v příští kampani méně? Myslím, že není důvod.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .