Novoroční projev

A tak se na Nový rok místo přemýšlení o stavu světa bude nejspíše v prezidentských proslovech k lidu opět konstatovat, jak naše země vzkvétá a vyslechneme výčet úspěchů, kterých bylo dosaženo. Pomine důvod diskutovat o tom, co prezident měl říct a co naopak říct neměl, odpadne důvod dohadovat se, co a koho měl na mysli, když řekl to a to. Politici nebudou dotazováni, co o projevu pana prezidenta soudí a novoroční řeč českého prezidenta bude sotva citována zahraničními agenturami. Pokud jde o Václava Havla, za těch třináct let, co hovořil k občanům jako prezident, si vytvořil široké publikum. Lze předpokládat, že o jeho názor bude značný zájem i poté, co odevzdá úřad svému nástupci. Stejně tak se dá předpokládat, že i on bude mít zájem říct své slovo k tomu, co se děje.

Václav Havel se zkrátka z médií nevypaří, otázkou je pouze to, zda bude mluvit a psát jako exprezident, anebo jako občan. Kdo před lety znal Havla jako autora esejů Moc bezmocných či Příběh a totalita, určitě si přeje, aby se po prezidentské epizodě projevů vrátil ke stylu přemýšlení, jež nebylo spoutáno státnickými ohledy. Asi to nebude po tak dlouhé přestávce snadné, nicméně kariéra exprezidenta určitě nebude výzvou, se kterou by se mohl spokojit. Bude-li se Václav Havel těšit dobrému zdraví, je svým bývalým čtenářům dlužen texty zásadní, kterými prezidentské projevy z podstaty věci být nemohly a ani nebyly. Jako politik má Havel své místo v učebnicích jisté. Jako filozof se prezidentstvím hodně zdržel a má co dohánět.