Nová minismlouva a evropské ideály

Stálý předseda Evropské rady bude také, volený na dva a půl roku, místo nynější půlroční rotace. Charta základních práv nebude převzata vcelku, ale je jí v textu věnován jeden odstavec a její právně závazná povaha je zachována. Londýn si zde opět vyjednal výjimku a Polsko zase záruku, že charta "se nijak nedotýká práva států na vlastní úpravu v oblasti veřejné morálky, práva rodiny, ochrany lidské důstojnosti a lidské fyzické i morální nedotknutelnosti". Bude posílena spolupráce v soudní a policejní oblasti a nastává možnost založení evropského prokuratury. Hlasování dvojí kvalifikovanou většinou bylo odsouhlaseno, ale kvůli Polsku začne platit až za deset let. Místo výrazů "zákon" a "rámcový evropský zákon" se používají slova nařízení, směrnice, rozhodnutí.

Merkelové se Sarkozym se tedy podařilo zachránit další chod Evropy. Ze psychologického hlediska je dosažení dohody významným krokem a důležitý je technologický aspekt celého výsledku, to znamená že principy dalšího fungování Unie, předpokládané původním návrhem Ústavy, jsou zachovány. Mohlo by se tedy zdát, že šlo o slovíčka, koneckonců pro francouzského presidenta Sarkozyho i pro šéfa britské vlády Gordona Browna je hlavní, že v novém textu je jádro ústavní smlouvy zachováno, ale zároveň se natolik liší, aby již nebylo třeba riskovat národní referenda.

Proč jsou tedy Evropané staré školy, jako je Lucemburčan Juncker, Belgičan Verhofstadt či Ital Romano Prodi, vlastně tolik zklamáni? Hořkost, kterou vyjadřují, způsobila atmosféra jednání. Podle Lucemburčana Junckera bylo nejhorším zážitkem nestydaté jednání bratří Kaczynských po telefonu mezi Bruselem a Varšavou. Evropa byla zvyklá na tvrdá vyjednávání, ale vždy bylo dosud jasné, že všichni směřují k jednomu cíli. Nyní přišli někteří do Bruselu s politickým mandátem brzdit evropský proces a tohoto mandátu se drželi. Z toho podle bývalého předsedy Evropské komise Prodiho vyplývá nezbytnost vytvoření dvojrychlostní Evropy. Prodi říká, že se nikdy předtím nesetkal s tak výslovným a tak programovým euroskepticismem, a pranýřuje ústup od duchu evropejství. V deníku La Republica vysvětluje, že se to stávalo u specifických bodů, zatímco na tomto summitu se každé zaujaté stanovisko podobalo vyhlášení doktríny. Belgičané, přesvědčení federalisté a zastánci nadnárodní Evropy, v čele s odstupujícím premiérem Verhofstadtem, litují, že byť se podařilo uchovat to podstatné, cílem ústavní smlouvy bylo, aby byla čitelná, zatímco cílem této smlouvy je, že je nečitelná, a ministr zahraničí Karel de Gucht ji označuje za "smlouvu poznámek pod čarou". Belgičané soudí, že kompromisu bylo dosaženo spíše díky lucemburskému premiérovi Junckerovi, než francouzskému prezidentu Sarkozymu. Jean-Claude Juncker prohlásil po jednáních ironicky, že z jednání vzešla "velmi komplikovaná zjednodušená smlouva". Předseda skupiny zelených v Evropském parlamentu Daniel Kohn-Bendit konstatuje, že "tento text neumožňuje Evropě hovořit jedním hlasem", zejména kvůli výjimkám, jež si vyjednala Velká Británie, a znepokojuje se, jakým způsobem budou dosažené výsledky přepsány při mezivládní konferenci. "Kdo nám zaručí, že dvojče polského dvojčete s Gordonem Brownem nezruší dané slovo, když ukázali, že se mohou vrátit nazpět ve všem?" ptá se. A připomíná, že Chartu podepsali všichni. Anglický liberální demokrat Andrew Duff, který bude jedním ze tří představitelů Evropského parlamentu na konferenci, soudí, že redakci textu bude třeba bedlivě ohlídat. A znepokojuje ho, že Spojené království se stalo druhořadým členem Evropské unie, když se osvobodilo od Charty základních práv.

Jednoznačným pozitivem úmorného třicetihodinového jednání je, že se Francie navrátila do centra Evropy, za což presidenta Sarkozyho pochválila i Segolene Royalová. A podle jiného socialisty Jacka Langa se francouzský president projevil jako dobrý dělník Evropy. Je zde ale hodně střepů na zametání. Ukazuje se, že bude třeba hodně pedagogické práce, aby Evropa znovu nalezla svůj étos, začala opět hovořit o společných hodnotách a ideálech, neboť samotná technologie politického vedení dějinami nepohne.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .