Redaktor Milan Weiner. Muž, který se poučil ze svého komunismu

Čtěte také

Redaktor zahraničního vysílání Milan Weiner versus posluchač Josef Záruba - diskuse o volbách - 1968

Milan Weiner se narodil 29. března 1924 v Praze. Z gymnázia byl vyloučen v roce 1940, a to z rasových důvodů, protože pocházel z českožidovské rodiny. Poté krátce pracoval nejprve jako prodavač v obchodě s gramofonovými deskami a pak jako poslíček pražské Židovské náboženské obce.

Od roku 1942 byl vězněn v Terezíně, Osvětimi a Buchenwaldu (mimo jiné se spisovatelem Arnoštem Lustigem). V dubnu 1945 uprchl (na českém „sudetském“ území) z pochodu smrti, ale po udání byl znovu zatčen a vězněn až do konce války.

Novinářská cesta do rozhlasu

Po válce absolvoval novinářský kurz při ministerstvu informací, kde pak také – jako redaktor – krátce pracoval. V letech 1946 až 1948 absolvoval čtyři semestry na Vysoké škole politické. Na počátku února 1948 se stal redaktorem Rudého práva. Následující rok vydal propagandistickou brožuru Československo uctívá památku Jiřího Dimitrova.

Čtěte také

Srpen 1968 radikálně změnil osudy dokonce tří ředitelů Československého rozhlasu

V únoru 1950 nastupuje jako redaktor ČTK, v roce 1951 odjíždí na rok do Pekingu jako dopisovatel Rudého práva a České tiskové kanceláře. V tomto období vydal tři další propagandistické knižní tituly: Lidová Čína, Vítězství čínského rolníka a Čína procitla: Zápisy z cest nové Číně. V roce 1952 byl kvůli svému židovskému původu z Pekingu odvolán.

V letech 1952 až 1963 pracoval jako tiskový referent a vedoucí tiskový referent v různých institucích (Československo-sovětský institut ČSAV, ministerstvo potravinářského průmyslu, Ústřední správa nákupu zemědělských výrobků).

Od 16. září 1963 zastával funkci vedoucího redaktora zahraniční rubriky v Redakci zpravodajství Československého rozhlasu. Pod jeho vedením se zde postupně uvolnila cenzura, redakce měla k dispozici více zahraničních novin a časopisů, častěji se vyjíždělo do zahraničí. Prosadil pořad komentovaných zahraničních zpráv Svět dnes večer, a také – ve své době velmi populární – Písničky s telefonem.

Čtěte také

Dobrovský a Dienstbier: Novináři roku 1968 a pak i významní politici

Milan Weiner řídil ve své redakci devět redaktorů zahraniční rubriky a sedm zahraničních zpravodajů; spadali pod něj lidé jako Jan Petránek, Karel Kyncl, Karel Jezdinský, Čestmír Suchý, Jiří Dienstbier, Věra Šťovíčková nebo Luboš Dobrovský.

Vzpomínky bývalých spolupracovníků jsou dodnes jednoznačně pozitivní – Věra Šťovíčková: „Věděl, co chce. Respektoval individuality, ale redakci vedl on. Uměl svůj záměr vysvětlit. Uměl nás získat pro svou představu a do třetice uměl všechno zorganizovat.“

A Luboš Dobrovský: „Vládla jakási zvláštní svoboda, jistota, že co napíšete, samozřejmě s jistou opatrností a autocenzurou, se odvysílá. Ovšem stále je potřeba mít na paměti, že to byla doba, kdy každý drobný krůček směřující k uvolnění cenzury jsme považovali za něco víc, než čím ve skutečnosti byl.“

V roce 1965 obdržel Milan Weiner čestné uznání ke Dni tisku, rozhlasu a televize.

Čtěte také

Zahraniční zpravodajka Věra Šťovíčková byla „poster girl“ socialismu, říká autorka nové knihy o rozhlasu a politice

Na počátku roku 1968 odvysílal řadu svých zásadních a na tehdejší dobu velmi odvážných rozhlasových komentářů k aktuálním vnitropolitickým událostem, ale od léta 1968 ležel v nemocnici se zákeřnou chorobou – zemřel 25. února 1969 v Praze; ve stejný den se v Praze upálil na protest proti okupaci Československa student Jan Zajíc.

Nedlouho po Weinerově smrti byla „jeho“ zahraniční redakce Československého rozhlasu označena za centrum kontrarevoluce v rozhlasu; problémy s uplatněním měly v letech normalizace i jeho manželka a děti. V roce 2009 obdržel in memoriam Novinářskou cenu Karla Kyncla.

V pořadu uslyšíte rozhlasové komentáře Milana Weinera, vzpomínky jeho bývalých spolupracovníků i ukázku z jeho rané žurnalistické tvorby.