Příběh Olgy Hepnarové a jejích obětí. Roman Cílek: Oprátka za osm mrtvých
Je úterý 10. července 1973. Nic nenasvědčuje tomu, že by tento den měl být něčím jiný. Je po poledni a život na třídě Obránců míru (dnes Milady Horákové) plyne poklidným tempem. Auta pomalu projíždí, lidé nahlíží do výloh obchodů, přechází silnici a také čekají na frekventované zastávce na tramvaj. Obyčejný den. Když vtom se z kolony projíždějících aut zničehonic vyřítí nákladní automobil a namíří si to přímo do skupiny lidí čekajících na tramvaj. Volant drží Olga Hepnarová.
Dvaadvacetiletá Hepnarová, řidička z povolání, se ihned po činu doznala, že do lidí najela úmyslně. Za automobilem Praga RN s poznávací značkou AD 19-95, který řídila, leží osm mrtvých a mnoho zraněných.
Prý to byla její pomsta společnosti za to, jak se k ní lidé po celý život chovali.
Olga Hepnarová byla za svůj čin odsouzena k trestu smrti. Byla poslední ženou v Československu, na níž byl tento trest vykonán.
Její příběh skládá v Radioknize spisovatel Roman Cílek a doplňuje ho o životy jejích obětí. Na základě rozhovorů a dalších autentických materiálů se snaží rozkrýt příčiny a pozadí jejího nepochopitelného činu.
„Je to přecevším tragický příběh, v němž všichni aktéři prohráli. I ti nevinní: mrtví, smrtelně zranění a zdravotně postižení při tragédii na tehdejší třídě Obránců míru. I ta vinná: ona sama. I její rodina. I tehdejší společenské klima, sešněrované dusivými pouty normalizace,“ píše Cílek a dodává:
„Také si troufale myslím, že v téhle při nezvítězila ani psychiatrie jako věda o nemocné lidské duši a justice jako nástroj osvícené spravedlnosti. Příběh Olgy Hepnarové není návodem k opakování, ale je čímsi zcela opačným: naléhavým, skoro až prosebným varováním před cestou, která nikam nevede.“
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.