Globalizace přeorala svět, i suverenisté se musí spojovat. Národní stát se nevrátí, usuzuje politolog Ruczaj

„Na to, kdo je a není konzervativní, lze mít různé pohledy, protože konzervatismus není politická ideologie. Neexistuje manuál konzervativní politiky, pouze určité principy, kolem kterých se může točit,“ vysvětluje.

Upozorňuje přitom na rozdíly mezi českými a polskými konzervativci, kteří k sobě velmi těžko hledají cestu, protože vycházejí z odlišných příběhů.

„Česko je podstatně konzervativnější země. Polsko je totiž zemí přerušené kontinuity, která je základním východiskem konzervatismu. Je přeorané dějinami, několikrát se zhroutilo a pak znovu budovalo,“ dodává s tím, že pro Poláky je přirozené žít jinde než jejich rodiče a prarodiče.

Čtěte také

Holland: Migrace pro nás může být obohacením, bohužel převládl strach a pošlapávání lidských práv

Komentátor David Klimeš souhlasí, že se český a polský konzervatismus liší, tvrzení o (dis)kontinuitě ale podle něj neplatí. „Je to taková replikace pohádkového masarykovsko-protestantského příběhu o českém duchu na českých vesnicích. Kdo přijede do českého pohraničí, tak vidí, jaká je tam diskontinuita,“ upozorňuje.

„Vždycky se mi líbí, když konzervativec říká, že konzervativní jsou ty obecné principy a liberalismus je ta politická ideologie. A liberál bude tvrdit opak, že přeci hodnoty svobody jsou ty trvalé,“ dodává.

Národní stát se nevrátí

Novinářka Apolena Rychlíková soudí, že nálepku konzervatismus si dávají politici v současnosti proto, že mají dojem, že je po tom ve společnosti poptávka. Příkladem může být sociální demokracie a vzestup konzervativních proudů na české levici.

„Vrtulníkové rozhazování peněz s cílem upoutat k sobě voliče, které potřebuji, je možná inspirované Polskem,“ uvádí s odkazem na návrh ministra Aleše Juchelky (ANO) navyšovat důchody po dosažení kulatin.

Čtěte také

Neziskovky kazí populismus, bojují s korupcí a jsou transparentní. To bývá problém, míní Basch

Podle Ruczaje toto ovšem není otázkou konzervatismu, nýbrž stále existujícího dělení na pravici a levici. Třecí plochy přitom vidí v celém západním světě podobné: národní stát proti nadnárodnímu systému, ekonomická globalizace proti protekcionismu nebo střet o to, zda naše společnosti mají zůstat maximálně monolitní z hlediska identity, anebo být co nejpestřejší.

Sám se hlásí k rozdělení, které navrhl polský politolog Michał Kuź, na globalisty a lokalisty. „A v rámci lokalismu se nachází i spousta sil, které reflektují konzervativní myšlení a tradice,“ podotýká.

„Na tom, že i různá pravicová hnutí vytváří internacionálu, se ukazuje, že ta idea suverénního národního státu, ke kterému bychom se teoreticky chtěli vracet, je neuskutečnitelná. Globalizace náš svět přeorala, takže i suverenisté se musí spojovat, protože jsou pod obrovským tlakem, třeba globálního kapitálu,“ dodává.

Poslechněte si celý politický pořad Chyba systému. Najdete ho na webu Českého rozhlasu Plus, v aplikaci mujRozhlas a v dalších podcastových aplikacích. Ve vysílání Plusu v sobotu 4. dubna po 11. hodině a v neděli 5. dubna po 15.30.